Medailónek

Skvělý televizní film - zajímavý příběh, který byl dobře psychologicky vystavěný, navíc s téměř detektivní zápletkou, takže jsem se ani chvíli nenudil. A realistický závěr mu naštěstí ani nedal sklouznout do pouhého romantického melodramatu. Ozdobené navíc i výbornými a přesvědčivými hereckými výkony. Rovněž mě překvapilo, že tak nosnou povídku napsala Marie Majerová, kterou má člověk kvůli minulému režimu zařazenu v poněkud jiné škatulce, zřejmě nejspíš neprávem. (04.12.2020)

Balzerová na začátku přemýšlí, proč u sebe nebožtík manžel nosil fotku cizího dítěte a já jsem zase přemýšlela, proč mám takovou zálibu v čs. kinematografii, když to kolikrát stojí za hovno. Tohle sice úplně ten případ nebyl, přesto mne (zhruba po půl hodině) věčně unylý projev výše zmíněné lehce iritoval. Zato Marie Vášová mě bavila hodně. Moudrost odžitého, síla emocí. Hezký, dojemný výkon. Ovšem vzhledem k celkové stopáži je to pro mě trochu málo. (21.06.2016)

Komorní drama, které má z počátku velice naivní atmosféru a v samotném závěru již velice mrazivou. Raněný voják (Petr Štěpánek) přináší zprávu z války Martě Vendyšové (Eliška Balzerová) o jejím muži. Té dlouho nedochází, že pro ni nemá dobré zprávy, ale že její manžel padl. Začne jí to pomalu docházet až poté, co se rozpovídá o útoku v zákopech. Její chování mi přišlo dost naivní. Je na manžela natěšená, raduje se i z toho nového vojáka. Vůbec ji nemůže dojít, že takový voják jen zvěstuje, že manžel padl. Poté to již jde ráz na ráz... objeví se tajuplný medajlonek a s ním retrospektivní pátrání, zda její manžel měl nějakou jinou ženskou, když Marta ležela v sanatoriu. Je to klasický televizní film, točený v ateliérech. Vypadá to jako divadlo, ale ten příběh a dialogy jsou poutavé, a tak oproti jiným takovým filmům to není nuda. [99. hodnocení, 12. komentář, 73%] (26.10.2020)

"Já vám vašeho muže neukradla, na to musejí být dva!" Hodiny v bytě Marty Vendyšové (sugestivní Eliška Balzerová) tikají a tikají a divákovi této televizní inscenace podle předlohy Marie Majorové je minutu od minuty jasnější, že ten příběh o odhaleném tajemství medailonku manžela dotyčné nebude mít veselý konec. Slzy v očích nejen Elišky Balzerové ale i Marie Vášové nám to jen potvrzují. Jiřímu Bělkovi se ten smutný příběh podařilo vcelku zajímavě natočit, zvláště všechny ty flashbacky (s Františkem Němcem) mají vcelku nostalgickou atmosféru.          (17.12.2023)

O údělu a neveselých osudech manželek, milenek i dětí, o kterých se jedná většinou bez nich. To vše v nefalšované, rakousko - uherské červené knihovně, s klasicky lehkým nádechem feminismu Marie Majerové. V nadprůměru u mne vše drží precizní herectví Elišky Balzerové, které nepřekonala ani poněkud křečovitá Marie Vášová. Společně ovšem nasazují laťku skvělého dráma dosti vysoko. (19.06.2016)