Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Réžia:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrajú:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (viac)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (62)
Zlatá éra samurajských filmů byla na přelomu 60/70., let pak dlouho nic než přišla tato fenomenální trilogie Yoji Yamady. Skryté ostří nijak nezaostává za Soumrakem. I zde se vidíme naprosto profesionální práci po všech stránkách. Jedná se vlastně o jakýsi protipól typickým hrdinským eposům. I zde se jsou vykonány hrdinské činy, avšak celý příběh působí spíše reálně, než legendárně a tak navozuje dojem, že takhle nějak to skutečně mohlo být. Tomu napomáhá i vizuální pojetí, které je sice líbivé, ale rozhodně se nejdná o žádnou opulentní podívanou. A herecké výkony jsou opět mimořádné a hádám, že velice dobře ilustrují etiketu a vůbec společenské chování své doby. Nemám co vytknout. ()
Pomalejší a artově zpracovaný pohled na mizející samurajskou komunitu během reforem a modernizace v 2. polovině 19. století v japonském císařství. Yamada se tady vyhýbá obvyklé mytologii kolem samurajů a jejich umění vládnout mečem. Takže divák očekávající zuřivé bitvy a desítky zloduchů proklátých hrdinovou zbraní tady ostrouhá a režisér mu místo toho nabídne jeden tragicky vyznívající souboj, navíc podaný realistickým způsobem. Spíš mu jde o názorový střet mezi postavami, které charakterizují japonskou společnost své doby. Do výzbroje japonských jednotek už zřetelně pronikají palné zbraně a přes konzervativní odpor feudálních elit je jasné, že éra samurajů se chýlí ke konci. Trochu mi vadil charakter hlavního hrdiny, který svou naivitou a upřímností tak trochu budil dojem Limonádového Joea. Jeho rozhovor se správcem provincie ukázal hranice, kde se zásadovost mění v nepraktické blbství. Celkový dojem: 65 %. Při vyšším tempu a "evropštějšímu" herectví by to bylo za silnější 4*. ()
Samurajské melodrama, které sice opakuje některé části z režisérova předchozího filmu (Twillight Samurai), ale také se mnohem lépe snaží ukázat dobu, kde se odehrává, tj. polovinu 19. století. Jde o období končícího šógunátu (Tokugawa), kdy se také Japonsko otevíralo okolnímu světu a novým věcem a myšlenkám (ve filmu symbolizované děly a střelnými zbraněmi) v konfrontaci s tradicemi samurajů. Bohužel se mi zdá, že se film neubránil jisté idealizaci té doby a spíše než pronikavou studiíí je jen nostalgickým snem... ()
Formálně vytříbený snímek, který, ač se nevyhýbá zobrazování násilí, spíše než na vnějškový efekt vsází na psychologii a rozbor morálních dilemat samuraje na rozhraní období Edo a Meidži. Yoji Yamada se (nejen) "Skrytým ostřím" zařadil po bok klasiků žánru, jehož stěžejní díla vznikla v 60. letech a dokázal že snese srovnání s filmy režisérů jako Masaki Kobayashi nebo Kihachi Okamoto. ()
Samurajský film, ktorý v sebe skrýva mnoho jemných nuancií, v žiadnom smere príliš netlačí na pílu a naopak v každom smere je skvelo vyvážený a funkčný. Príbeh sa odohráva na konci samurajskej éry, keď sa do japonska pomaly, ale isto začínal dostávať vplyv zo západu. Film na jednu stranu ukazuje, že režim v tejto dobe (polovica devätnásteho storočia) už bol naozaj zastaralý a modernizácia bola nutná, no ukazuje aj to, že nie všetko, čo prichádzalo zo západu bolo dobré (strelná zbraň ako nástroj určená primárne na zabíjanie versus katana, ktorá je viac symbolom/dušou samuraja). Film funguje ako pôsobivá dráma založená na rozdieloch medzi spoločenskými triedami (samuraji, obchodníci, rolníci), vtipne ukazuje rozdiely medzi starými zvykmi a novinkami zo západu a má aj krásnu romantickú linku, opisujúcu nevyslovenú lásku medzi osobami z rôznych vrstiev. Most recommended. (10/10) ()
Reklama