Metoda

Kvalitní argentinsko-španělský film, odehrávající se v uzavřeném prostoru výběrového řízení v kapitalistické společnosti. Skupina lidí ucházejících se o místo, s nimiž si firma zahrává jak kočka s myší, až z toho člověku mrazí. Toto je obraz (nikoliv nereálný!) zotročených lidí bez Boha, věřících jen samým sobě, svým schopnostem rozumu a svým zásadám pragmatického jednání. Lidé tu jen vypadají jak lidé, ale ve skutečnosti se z nich již stali roboti, kteří jsou testováni jako výrobky. Naprosto vynikající herectví a skvělá gradace, jen ta dekadence začátku 21. století zůstává tak nějak beznadějná... (I když nedávám nejvyšší hodnocení, tento film patří mezi ty, které jsem sledoval se zatajeným dechem, a mohl bych je vidět víckrát, neb španělské a latinoamerické herectví zřejmě patří k absolutní špičce). (03.10.2013)

V uzavřených prostorách už bylo natočeno spousta zajímavých filmů různých žánrů od akčního (první Smrtonosná past a ve své podstatě i Nebezpečná rychlost) přes drama (12 rozhněvaných mužů) až po horor (Pohřben zaživa). "Metoda" se také spokojí pouze s jednou budovou a v 90% dokonce i s jedinou místností, kde se odehrává nezvyklé a po všech stránkách neskutečně náročné výběrové řízení, jehož průběh stále více a více vykresluje charaktery všech zúčastněných a na povrch tak vycházejí všemožné stránky lidského chování. Působivé a brilantně vystavené drama, které má minimum hluchých míst a naopak s přehledem (i na dané téma) drží divákovu pozornost v neustálém napětí. (07.12.2012)

Jedna zasedačka, sedm lidí a pytel plný proradných fíglů. Mám rád tenhle typ filmů, jež dokáží z minima vytřískat naprosté maximum. Jak vyjít coby vítěz? S cynickým úšklebem přehopsat přes mrtvoly, jít stále dál a dál a neohlížet se zpět, dle hesla „po nás potopa!“?. Poslední symbolický záběr jakoby se skepticky ptal „a k čemu to celé vede?“. Ano, k čemu to celé vede… jenže – koho to zajímá? 90% Zajímavý komentář: Aiax (03.12.2008)

Námět filmu je naprosto parádní a dát pouhé 3* k tak ohromnému potenciálu (a navíc výbornému v segmentech!), mě už takhle dlouho nemrzelo. Většinu stopáže jsem totiž vážně seděl jako přibitý - poslouchat ty dialogy bylo nesmírně zábavné. Metoda by byla geniální, kdyby se zaměřila pouze a jenom na průběh pohovoru a nenabízela x dalších epizodek, které však nedotáhne do konce a které pro vývoj děje stejně nemají absolutně žádný smysl (nejvíc mě iritovala scéna na záchodech, nicméně takové zkažené jídlo... nápad možná sice dobrý, ale k čemu to tam vlastně bylo?). Ovšem nejvíc zamrzí fakt, že snímek rozehrává nesmírnou psychologickou hru, pro tak slabý závěr. Mohlo to být excelentní, ale bohužel je to vážně nedotažené. Taková škoda! (17.01.2015)

,,KANDIDÁTI DOSTÁVAJÍ SÉRII TEORETICKÝCH ÚKOLŮ, NEBO PROBLÉMŮ, KTERÉ MOHOU SOUVISET S JEJICH BUDOUCÍ PRACÍ, A MUSÍ DISKUTOVAT O NEJLEPŠÍM MOŽNÉM ŘEŠENÍ“..... /// Personální ,,Big Brothers“ plný bezprostředních reakcí, instinktu (klidně toho zabijáckýho) i důvtipu. Pohovor, po jehož absolvování by člověk mohl bejt zralej leda tak pro Chocholouška. CELKEM SI TO TADY SPOLU UŽÍVÁME, NE? Jo celkem jo. Filmová divadelnost se vším všudy. Tedy hlavně herci a příběh vytvoří solidní personální depku s tím krásným vykřičníkem ... CHCEŠ SE MÍT JAKO PRASE V ŽITĚ? BUĎ SVINĚ! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Divadelní hru od Jordi Galcerana ,,El método Grönholm“ jsem neviděl. 2.) Kostka byla krvavá, Bůh masakru moc komorní. 3.) Jsem personalista! (Kdo je víc?) 4.) Thx za titule ,,petrkolin“ a ,,swamp“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.03.2012)