Jana Eyrová

Tuto Jane Eyrovou jsem si pustil vzápětí po zhlédnutí nové Fukunagovy verze, protože mě zajímalo, nakolik je „senzačnost“ novějšího zpracování na škodu či ku prospěchu věci. Dospěl jsem k závěru, že Zeffirelliho verze je o dost přirozenější, civilnější, méně „mastňácká“ a celkově se mi líbí ještě o něco víc, než velmi moderní a lehce podbízivá novinka. Hurtův Rochester je spíš správně dvojznačný, než těžký a jako osoba nedůvěryhodný Rochester Fassbenderův, naopak dětské představitelky na mě moc nezapůsobily. Každopádně romance je to hezká a ačkoli mám raději austenovské adaptace, prodchnuté autorčiným optimismem a smyslem pro humor, Jana Eyrová patří k filmům, jež stojí za to vidět. (11.07.2011)

Není to vůbec špatné zpracování mojí oblíbené knihy, oba herci jsou skvěle vybraní do svých rolí, Thornfield je takový, jak má být, všechno podstatné je také zachováno. Samozřejmě se musí člověk usilovně bránit srovnání s knihou, protože hodně je toho vynecháno, třeba krásné rozhovory Jany a pana Rochestera a všechno to utrpení, které oba prožili, je velmi zkráceno. (26.07.2006)

Sice to bylo opět velmi náročné, ale díky Zeffirellimu jsem už lépe přežila i takového zkoušky trpělivosti jako Romea a Julii (1968), takže se pomalu takto dostávám i do nesmrtelného osudu Jany Eyrové. Velice mi pomohlo klasičtější vyprávění a nevšedně kouzelný casting. Této verzi určitě více věřím skutečné viktoriánské reálie, způsob myšlení hlavních postav a jejich jednání ve všech situacích, kteými procházejí. Malá Jana je fascinujícím výkonem tehdy čerstvě oscarové Anny Paquin, dospělou Janu pak hraje dnešní von Trierova oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg s naprostou samozřejmostí, přirozeností a bez jakékoli strojenosti. Ideální je také Fiona Shaw jako Janina teta nebo Geraldina Chaplinová jako vychovatelka z Lowoodu. Zatím si ještě nejsem zcela jistá Williamem Hurtem, ale to přijde. Celý příběh o první manželce Rochestera tady není také nějakým totálním odtrženým fiaskem jako v poslední zfilmované verzi, ale jen logickou katarzí. A pokud Jana cestuje, neděje se tak zcela alogicky na základě hysterických úprků odnikud nikam, což také shledávám jako ryze pozitivní detail. (01.08.2012)

Z mnou zhlédnutých adaptací zatím asi nejslabší, dle mého ničím extra výjimečný film, ve kterém za největší pozornost stojí ztvárnění Jane velmi charismatickou, záhadnou a éterickou Charlotte Gainsbourg. Spolu s Hurtovým poněkud temným Rochesterem vytvořili dobře ladící pár. Možná trochu unylejší, nicméně příjemná romance. (15.08.2011)

Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu XVIII. a XIX. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Zeffirelliho a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Zeffirelli je více britský, více romantický a také zřejmě více křesťanskopuritánský. (Jde ovšem o rozdíly v odstínech a o dílčí posuny v kvalitě, tedy o věci, které jsou subtilní a vždy tak trochu věcí názoru.) Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Kačerův Rochester je v porovnání se Zeffirelliho představitelem méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější". Britské exteriéry jsou samozřejmě autentičtější. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik Zeffirelliho adaptace bude odolávat zubu času. Domnívám, že její šance jsou v každém ohledu značné. (05.11.2007)