Jana Eyrová

"Navzdory skvělému režisérovi je pro mě tahle adaptace mého oblíbeného románu zklamáním. William Hurt opravdu není "divoký vulkán" nýbrž naprostý flegmatik." Tak část tohoto komentáře jsem napsala asi tak před půl rokem. Trochu jsem změnila názor. Zklamání to není, je to jen jiné vyprávění než jak bych si ho já představovala. Když se člověk oprostí od "svého ideálního vidění" a dovolí i výklad jiný, může být i mile překvapen. V příběhu opravdu nelétají vášně a hromy a blesky, režisér spíš všechno vsadil na klidnou, melancholickou notu a podle toho vybral i představitele. Jane v podání Charlotty Gainsbourg je vnímavou a citlivou dívkou, Rochester Williama Hurta tedy opravdu není "vulkán", ale zklamaný, unavený - občas ironický, ale vlastně milý člověk. Oba herci k sobě ale byli vybráni dobře. Velkou výtku mám ale ke způsobu sestřihu filmu. V tomto směru se mi daleko víc líbila verze z roku 97. Tam (přestože na to měli cca o 10 minut méně) jsem měla pocit, že mi nic nechybí a vše podstatné bylo řečeno. Tady mi zase přišlo zbytečně dlouho natahované dětství a vlastně od svatebního dne se děj hnal přímo úprkem. Zkrátka tu mám pocit nevyrovnanosti. Celkové hodnocení 70 %. (25.02.2007)

Musím říct, že na to, že jsem od filmu nic moc neočekával, tak jsem byl ve výsledku velmi mile překvapen. Knihu jsem nečetl, takže se můžu vyvarovat srovnání, což považuji za plus. Hlavní představitelé jsou skvělý, Franco Zeffirelli nikoho o svých kvalitých přesvědčovat nemusí, když si k tomu přidáte hezké prostředí, peknou hudbu a romantický příběh, tak máte o hezký fillm postaráno. (01.09.2009)

Nemůžu se bohužel ubránit srovnání s knižní předlohou a 4-dílným seriálem z roku 1983, který je podle mě nejlepším a nejvěrnějším zpracováním románu Charlotty Brontëové... U této verze mě asi nejvíc zamrzelo osekání knižní dějové linie až na samotnou kostru. Dost věcí bylo vynecháno anebo odsunuto na okraj, což je velká škoda. Moje druhá výtka směřuje k výběru hlavních rolí - William Hurt mi do role pana Rochestera absolutně typově neseděl a Charlotte Gainsbourg jako Jana Eyrová mi přišla až moc unylá (dát postavě Jany trochu víc života by rozhodně neškodilo)! Když to shrnu, méně než 4 hvězdy dát nemůžu (přece jen mi to na citovou strunku zabrnkalo docela obstojně a i nějaká ta slza ukápla), ale budu-li mít na výběr, pustím si raději již zmiňovanou podrobnější 4-dílnou verzi a užiju si tak daleko tajemnější atmosféru sídla pana Rochestera, jehož podobu pro mě bude vždy představovat tvář Timothyho Daltona! (06.07.2008)

Na románech Charlotte Brontëové a Jane Austenové se nejvýše cení zachycení dobové atmosféry. Stejné je to, alespoň podle mě, s filmy podle nich natočenými. Příběhy jsou obyčejné, v případě Jane Eyre se nedá mluvit ani o nijak skvělých hereckých výkonech. Viktoriánská Anglie na mne ale dýchá z každého obrazu. (18.12.2010)

Sice to bylo opět velmi náročné, ale díky Zeffirellimu jsem už lépe přežila i takového zkoušky trpělivosti jako Romea a Julii (1968), takže se pomalu takto dostávám i do nesmrtelného osudu Jany Eyrové. Velice mi pomohlo klasičtější vyprávění a nevšedně kouzelný casting. Této verzi určitě více věřím skutečné viktoriánské reálie, způsob myšlení hlavních postav a jejich jednání ve všech situacích, kteými procházejí. Malá Jana je fascinujícím výkonem tehdy čerstvě oscarové Anny Paquin, dospělou Janu pak hraje dnešní von Trierova oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg s naprostou samozřejmostí, přirozeností a bez jakékoli strojenosti. Ideální je také Fiona Shaw jako Janina teta nebo Geraldina Chaplinová jako vychovatelka z Lowoodu. Zatím si ještě nejsem zcela jistá Williamem Hurtem, ale to přijde. Celý příběh o první manželce Rochestera tady není také nějakým totálním odtrženým fiaskem jako v poslední zfilmované verzi, ale jen logickou katarzí. A pokud Jana cestuje, neděje se tak zcela alogicky na základě hysterických úprků odnikud nikam, což také shledávám jako ryze pozitivní detail. (01.08.2012)