Alfréde, Alfréde!

Pietro Germi se komediím na téma italského manželství věnoval opravdu pilně. Tímto posledním snímkem důstojně zakončil své dílo. Děj se odehrává v době, která bezprostředně předcházela uzákonění rozvodu v Itálii a době těsně po. Také na rozdíl od prvního sňatku, se Alfréd podruhé žení již na radnici. Křesťanskokatolický sňatek už není doménou. Atmosféra tehdejšího "italského" způsobu života je nezaměnitelná a nádherně vystižená v chování se všech rodičů hlavních hrdinů. Dustin Hoffman padl do role jak ušitý a Stefania Sandrelli se tu již objevuje jako správná ženská časovaná bomba. V předchozích filmech byla spíš to tichou a ušlápnutou. Upřimně řečeno tohle mít doma, tak nevím . Komedie s příjemným humorem, je i po svých čtyřiceti letech úsměvná a směle jí řadím mezi skutečná umělecká díla. (21.02.2012)

"Co tvé manželství, už jsi ji uškrtil?" Zamilovaný chlap nepřemýšlí mozkem, ale orgánem umístěným o přibližně 80 centimetrů níže a to je naše základní životní slabost. Alfréd nebyl jiný a když dostal možnost ulovit okouzlující Marií Rosu, tak nezaváhal. Po svatbě mu však ženuška nemilosrdně srazila z očí růžové brýle a stala se z ní již o něco méně okouzlující saň, která svému milovanému choti nedopřála ani vteřinu klidu. Já se u toho bavil tak, že jsem několikrát skoro až rebelsky přestal loupat brambory a nakonec jsem šťastně usnul s pocitem, že v tom nejsem sám. (07.04.2016)

Svedený Pietro.¬         Tentokrát se Pietro Germi, italský režisér úspěšných dobových komedií, nechal příliš svésti představou, že vyhledávaný kalifornský herec Dustin Hoffman v hlavní úloze bude i zárukou celkové kvality snímku. Ano, Hoffman táhne celé dílo, ale nikoli k mimořádně dobré komedii, zachraňuje ji před přílišnou trapností mající původ v přemíře nadsázky obracející komedii k pouťovému představení. Tentokrát se tedy scénář panu Germimu zrovna moc nepovedl (Germi je všech svých dobrých komediích režisérem i scénáristou). Hudba Carla Rusticheliho (provázející snad všechny Germiho komedie) je tradičně skvělá a vhodná a s spolu s výkony herců a režií zachraňuje co se dá na "nadsázkovém" scénáři.¬                 Ve srovnání s jinými Germiho snímky, jako "Rozvodem po italsku (1961)" s výborným M. Mastroiannim, mimořádně podařenou "Svedenou a opuštěnou (1964)" či povídkovým snímkem "Dámy a pánové (1966)" je "Alfréde, Alfréde (1972)" dílkem zřetelně nejslabším, které hodnotím pouhým průměrem, což znamená — zaokrouhlujeme-li správně při sudé číslici směrem dolů — zisk dvou hvězdiček. (17.02.2022)

Smolař se nezapře, a teď si to představte. Do určitého věku si ani nevrznete, protože jste příliš slušný a nesmělý. Pak někoho potkáte zrovna ve chvíli, kdy už pro vás kompromisy nejsou problém. A Marie Rosa vám udělá ze života kůlničku na dříví. Výborný Ondřej Vetchý (tohle spojení napadlo Elmara Klosse?) v Hoffmanově těle vám barvitě popíše, co taková šílená ženská umí. Zábavná, a velmi hořká komedie o jednom nepovedeném manželství. Téma rozvodu by v dnešní době už nešlo takhle do šroubku rozebrat, a ta základní premisa - vzal jsem si ženskou, která mě ničí a chci si místo ní vzít svou sestřenku, ale rozvod není možný, tak starou musím zabít a už předem si připravit polehčující okolnosti abych nedostal moc velkej flastr - je geniální. Já bych si na rande šesti sice vybral tu zrzku, Alfrédovi se ale nikdo nemohl divit, že mu to bylo jedno. Hiking jako fenomén volného času. (12.12.2016)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)