Maraton

S přibývajícím počtem shlédnutých korejských (samozřejmě jiho-) si uvědomuji, že jejich kinematografie je z těch všech asijských nám evropanům (a amíkům) nejpřístupnější a nejpochopitelnější. Přeci jen, jejich filmy mohou bez problémů fungovat i v našich kinech a je jen škoda, že zde nedostávají tolik prostoru, protože kvalitou euroamerickou tvorbu minimálně vyrovnávají. A to vše platí i pro Malaton, žánrový film který je nekomplikovaný a líbivý až na hranici kýče, to je však při tématu naprosto v pořádku. Tomu odpovídá i hezká estetická kamera a obdobně líbivá hudba. Navíc osobně se pokouším na maraton už pár let trénovat a ještě jsem ho ani jednou nedokončil, a to ani zdaleka nemám tak přísnou laťkou, jakou jsou tři hodiny, takže žasnu i událostí v filmu popisovaných, protože dát maraton vůbec, je strašná machrovina. (21.07.2011)

Pozitivní, veselý, optimistický, reálný, skutečný, neuvěřitelný. Nádherný film. Je mi z něj dobře. Příběh o chlapci trpícím autismem, který má rád zebry, těstoviny, koláče a běhání je hezký. Je odhodlán za přičinění maminky trénovat pod vedením zprvu nedůvěřivého bývalého běžce a nakonec běží i maraton. A když se k závěru přidá poznámka skutečného příběhu, rozveselý a závoreň dojme celý příběh ještě víc. Herecké výkony byly neuvěřitelné. Seung-u Jo byl neskutečně roztomilý tím, jak vše opakoval svým šišlavým způsobem, jak uměl poslouchat na slovo. Oproti americkému Rain Manovi, byl ten korejský něčím víc dojemnější. Asi to bude tím Cruisem, výkon Dustina Hoffmana byl excelentní, to je bez pochyb. Snímek pro každého, komu se aspoň trochu chtějí číst titulky a je citově založený. Tisíce zeber žijí v harmonii s antilopami... (20.03.2009)

Velice příjemná a pozoruhodná záležitost, ve které se umně snoubí několik filmových žánrů a dotýká se mnoha témat, ať už se jedná o sportovní drama, rodinnou/vztahovou psychologii či nahlédnutí do individuálního světa mladého autisty, k tomu jako bonus nadhled a jemný humor (vyjma trenéra, ten místy přitvrdil). Moc se mi to zamlouvalo, matčina láska i pochyby, včetně výčitek svědomí, Cho-won (úžasný Seung-woo Jo), který má rád běh, těstoviny a zebry a v neposlední řadě velmi nestandardní trenér, pod hrubým zevnějškem srdce na správném místě. Krásný film. (29.11.2019)

Výborný a civilně pojatý snímek, který zahřeje na srdci, dojme a současně dodá kvantum životní energie. Přiznám to: mám slabost na filmy s autistickou tématikou, ale zároveň moc nemusím filmy ze sportovního prostředí. MARATHON mě však dostal. Ani trochu mi zde sportovní prostředí nevadilo... a se zpracováním tématu autismu jsem byl více než spokojen. Skvěle a realisticky vykreslené (možné) uvažování autistického dítěte/mladíka: obtížná socializace a chápání našich norem (prdění, "problém" na bazéně atd.), okouzlení vodou, fixace na rituály + navyklé postupy, schopnost vnímat úžasné detaily života, které nám "normálním" prosviští myslí a mnohdy si je ani zbla neuvědomíme. Současně musím pochválit to, že tento opus zaměřuje pozornost nejen na samostného autistického chlapce, ale také na jeho rodinu a jejich společné soužití. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film, který společně s BYL JSEM PŘI TOM považuji za absolutní vrchol filmů s autistickou tématikou. (30.08.2005)

Zbožňuju sportovní filmy, pomalu ale jistě zbožňuju i korejské filmy a mohlo by snad z téhle kombinace vzniknout něco, co by mě nenadchlo? Asi ne. Příběh Cho-Wona, autistického mladíka, jehož jediná větší záliba se skrývá v běhu.. Film se přelévá s tím, jaký vztah k Cho-Wonovi má jeho maminka. Zpočátku je jeho jedinou oporou, ale když si Cho-Won získá i důvěru někoho jiného přichází na řadu mateřská láska a strach... Seung-woo Cho jako autista je naprosto přesvědčivý a i když jsem ho viděl teprve ve dvou filmech, bez váhání bych ho zařadil mezi nejlepší korejské herce. Marathon je jak filmem o vztahu matky k synovi, tak filmem o sportu, ale hlavně je to film o naději, o víře, o překonání zdánlivě nepřekonatelných bariér... Nádhera. (07.08.2005)