Můj nejdražší

Vladimir Ustimenko (Alexej Batalov) měl šťastné dětství i dospívání, dokud nepřišel o otce, který padl ve Španělsku. Tehdy ho zklamalo i jeho děvče. Varvara (Inna Makarova) na něj pod vlivem svého sobeckého bratra tlačila, aby proti svému svědomí začal dělat kariéru, jak se říká, na hrobu svého hrdinského otce. Což odmítl. A nejen to, za těchto podmínek se s ní odmítl i více bavit a odjel po promoci sloužit jako lékař daleko od rodného města. 
Během Velké vlastenecké války byl jako dobrovolník na frontě, kde zažil další mimořádné ztráty. V jeho okolí padlo mnoho vzácných kolegů a spolubojovníků, ale ve vojenské nemocnici se nakonec seznámil i s budoucí manželkou. A zažil další zklamání, protože i druhá žena jeho života po něm chtěla, aby jako demobilizovaný plukovník zdravotnické služby a válečný hrdina dělal kariéru jen kvůli svému pohodlnému životu v hlavním městě. Stejně jako s Varvarou skončil i tento vztah rozchodem. Profesně byl na tom v tuto chvíli stejně špatně jako v osobní rovině (ačkoliv ze zkrachovalého manželství měl aspoň holčičku), šéfa mu v nemocnici dělal Varjin bratr, který ze svého kariérismu a sobectví oproti předválečné době neustoupil ani o píď. Tehdy Vladimir – sám a v zaměstnání nespokojený – po dlouhých letech znovu potkává svoji první lásku... (chamonix)