Nech žije smrť

Surrealistická adaptace Arrabalova vlastního románu je působivá v jednotlivých scénách, narozdíl od jodorowského filmů trochu postrádá děj. Docela dobře se na ní ukazují určité limity surealismu jako metody tvorby. Přesto svou až Rabelaisovskou směsicí tabuizovaného, nahlíženého až s jistou rozverností dokáže zapůsobit právě tím, že současně vyvolává naprosto protichůdné emoce. Nechutné a drsné je estetizováno buď použitím barevných filtrů nebo je chyhtlavými optimistickými popěvky uvázeno do neobvyklých kontextů. (16.03.2007)

Arrabalův vztah ke kléru je velice vyhraněný, takže ty nejmorbidnější scény jsou spojeny právě s katolickou vírou. Dle ohlasů na tento film jsem očekávala málem pornografii určenou zhýralým sadistům. To se nekonalo, dostala jsem fantaskní mozaiku života jednoho chlapce, který by určitě raději své dětství prožil v jiné době. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (25.04.2015)

Tak jsem si řekl, že si na chvíli odpočinu od všeho toho hororového násilí, brutalit, krve a černého humoru a šáhnul po tomhle - hodně rychle mi došlo, že to nebyla (ve smyslu odpočinku) moc povedená volba. Naprosto morbidně surrealistický pohled na život ve Frankistickém Španělsku, kde katolické fanatičky udávají vlastní manžely (se škodlivým pokrokovým myšlením), děti mají erotické představy o svých matkách, tety se nechávají bičovat svými synovci, do kostela se chodí kolem popraviště, kde zrovna odstřelují rudé a mladičký Fando zmlátí svojí kamarádku, protože jeho tetě bití přece dělá dobře. Snové sekvence Fandových představ jsou úchvatně úchylné, úvodní titulky vynikající. Katolíkům (a křesťanům obecně), vegetariánům a veganům se ten film asi moc líbit nebude :-) (18.01.2009)

Když již úvodní titulky připomínají obraz od Hieronyma Bosche, je nutno se připravit na obojí - fantazii i brutalitu, v jediné směsi. Osobní, symbolická, surreálná výpověď o vlastním dětství se tak mísí s naturalismem atakujícím naše nejvlastnější smysly (a ne žádné efemérní estetické schopnosti), s realismem v popisu fašistických zvěrstev. Příběh chlapce jako příběh Španělska rozporcované mezi obdivem k otci a láskou k matce, kde mezi sebou neustále bojují provinilost a chtíč, život a smrt - a opět (aniž by jedna strana opravdu zvítězila) dohromady v jediné směsi. Proto jsou všechny Arrabalovy filmové obrazy předeterminovány zároveň touhou i smrtí, a dojemnost i děsivost této nutnosti vyvstává na povrch v osobě matky, kterou je náš hrdina nucen milovat i přes její vinu - vskutku těžká dilemata si před sebe Španělsko onou děsivou občanskou válkou postavilo. (30.06.2015)

Vyborny spanielsky film od rezisera Fernando Arrabala. Realne pribeh reziserovho detstva sa spajaju s drsnymi surrealistickymi scenami a casto sa zobrazuje sexualita. Schechita byka na konci potom bol uz cirociry masaker - no ale ja zabijanie nemam rad, a to tak, ze velmi! Celkovo vsak filmarsky na urovni a ma to aj dobru stopaz - len 90 minut. 75 % (27.08.2016)