Posledné dni

Dotyk temného pasažéra, který se skrývá i v nás, jen nesmíme zvolit špatnou cestu. Cesta z které není návratu. Hlouběji a hlouběji se dostávám pod kůži Blakea (Kurta) i druhý den po projekci. Vynikající statická kamera, která nutí diváka zamyslet se nad peklem uvnitř Blakea. Závěrečný odchod z těla je nezapomenutelná záležitost. (21.11.2015)

Tak tohle je první filmový snímek, kdy ani po skutečně usilovném přemýšlení nevím, jak ho subjektivně ohodnotit... Výchozí očekávání bylo veliké - zažil jsem coby postteenager nástup vlny grunge i Nirvany a vyjeveně se díval, když na MTv každou neděli večer ve 21:00 CET začínal pořad 120 Minuts alternativního rocku, tam jsem viděl úplně první videoklipy z jejich prvního alba a přelomový klip Smeel Like Teen Spirit, který nejdříve rotoval bez povšimnutí, až se po několika měsících náhle dostal do primetimeu a spustil lavinu, která strhla i mne... Režiséra Guse Van Santa uznávám a jeho filmy mi přináší radost (a to nemluvím jen o Dobrém Willa Huntingovi, ale třeba i o artovém úletu Mé soukromé Idaho, který mě doslova nadchl). Poslední dny jsem však nebyl schopen přijmout... Téměř surrealistický začátek - muž brodící se divokou pustinou, kolem něhož se náhle přeřítí futuristický rychlovlak, iracionalita záběru na spící dvojici, televizor s dokumentem o kumite a v druhém plánu za oknem na muže kopajícího cosi na zahradě... Předlouhé téměř statické záběry, v nichž se téměř nic neděje... Hlavní postava zabírána převážně zezadu, přičemž kamera se často jakoby uhýbá či uvízne na nějakém fixním detailu... Absence dějové složky... Připadal jsem si ztracen jak v ruském artovém filmu...přičemž ale cítím, že mě možná něco míjí... A chvílemi jsem si říkal, že tohle asi snad ani není o Cobainovi... Nevím, zda je to skutečně mistrovské podobenství o umělci utíkajícím před krutým světem do samoty svého domu a vlastní hlavy, mistrná analogie psychické poruchy či jen a pouze nepovedená nudná slátanina... skutečně se nemohu rozhodnout... (28.10.2007)

Od doby, co se Van Sant na chvíli upsal hollywoodskému ďáblu (PSYCHO), soutěží sám se sebou o to, kdo v USA natočí největší anti-komerci. Koho neodradí série improvizovaných impresí na téma umělce-trosky, pro toho má autor jeho oblíbené triky: narušenou linearitu „vyprávění“ a homosexuální motiv. Nebýt ten film tak evidentně laciný (odehrává se v baráku uprostřed lesa), nikdy by nevznikl. (09.07.2005)

Dokonaleji by hypotetické poslední okamžiky vykořeněné a ztracené lidské existence ani natočit nešlo.... Znovu(19.3.2011) musim vzdát hold tomudle filmu, co jsem ho znova viděl. Jako kdyby se Sant rozhodl, že to bude opravdu film o Kurtovi Cobainovi a nikoliv jen "inspirován", tak by to byl asi nejdokonalejší film o slavné osobnosti co se týče vystižení pocitu a stavu duše oné osoby. Nebyl by to klasický životopisný film, který se soustředí hlavně na fakta a vnější události ze života slavných osobností, toto byl čistě jen ponor do psyché a to ponor velmi sugestivní. Ale Santa chápu, proč to udělal, proč se skryl za postavu Blakea. Protože nenatočil mainstreamový film a dobře věděl, že todle neni film pro masy, ale jen pro "spřízněné duše", také proto, že je mu samotná osobnost KC natolik drahá, že si netroufl svůj film točit přímo o něm, ale celá ta kamufláž s Blakem je víc než zřejmá, a dotýká se podstaty KC daleko víc, než by to dokázal hollywoodský film, který se beztak chystá(chystal a bude chystat). Pro mě je toto jediná důstojná verze, kterou Gus složil s porozuměním a vcítěním a je to the best In loving memory film, co mohl vzniknout. Nádherný symbolický záběr a závěr a KC má alespoň důstojný filmový pomník a vzpomínku. Kurt v nebi sice neni, neboť je rozprášen kdesi po lučinách a skalinách, ale jako symbolicky se dá brát, že v nebi bude, lepší by sice bylo, kdyby byl with us tady na zemi, ale to už se těžko může stát, alespoň má tedy tento citlivý filmový epitaph. Jemu by se taky líbil. (12.03.2009)

Tenhle film by se dal definovat jako nevyužitý potenciál. Film, který lehce naznačuje, že se jedná o příběh Kurta Cobaina si jde spíše svou vlastní ztřeštěnou cestou. Zvláštní je, že ty scény, ve kterých se vůbec nemluvilo a nebo celkově se nic nedělo byly nejlepší. Prvních patnáct minut v celku nadějný materiál, pak už to bylo skoro celý na jedno brdo. Tenhle film zase dle mého není rozhodně tak špatný, jak ho popisují, ale ani to není kdejaká úžasnost. Doufal jsem, že budu takovej ten cápek, který vystoupí z davu a řekne, že ten film byl ve skutečnosti super, ale ono ne. Ten film mi skoro nic nedal. (09.03.2016)