Posledné dni

Van Sant chce být velký umělec testující publikum, ale zároveň nevěřím, že je moc chytrý člověk. Z rozhovorů mi jeho myšlenkové úvahy přijdou až legračně hloupé a dětské. Ale možná proto někdy jeho intuitivním experimentováním probleskne ryzí síla média. A jindy jde o katastrofu. A někdy oboje zároveň. Last Days v sobě pro mě nemá sílu Slona, ale chápu, že to bylo myšleno dobře. (16.10.2017)

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Gusi Van Santovi byly tentokrát inspirací poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm. (25.05.2010)

Tragický příběh v čele s přesvědčivým Michaelem Pittem v roli Blaka, jehož poslední dny života připomínají osud grungeové legendy Kurta Cobaina, tragicky zesnulého frontmana kapely Nirvana. Sugestivní ponor do zpěvákovy rozervané duše. Nihilistický pomník, z něhož čiší bezmoc a nepochopení společností. ~ Pře o faktografickou (ne)správnost van Santova uměleckého ztvárnění osudu jednoho talentovaného ztroskotance mi přijdou dosti scestné. Dívejme se na toto dílo, prosím, nikoli jako na životopisný filmový medailon, ale jako na svébytný, nezávislý počin, který chce divákovi sdělit nějakou obecnější myšlenku. A který se navíc údajně Cobainovým sklonkem života pouze nechal inspirovat. Jsem však spíše názoru, že negativní reakce skalních fanoušků kapely i samotné osoby zpěváka mají příčinu v nepřijetí a snad i nemožnosti pochopení zvolené řekněme artovosti snímku (spolu se zidealizováním zpěvákova kultu). Ruku na srdce – živočišný grunge a zdánlivě pomalý, nezáživný art nejsou stejná krevní skupina. ~ Excelentní umělecký pohled na tělo bez duše. (+ Vynikající volba úvodní a závěrečné hudby – La Guerre od The King's Singers.) ~ ~ Nevím, proč jsem. (13.02.2012)

Je jasný, že to není film, kterej si pustím s kámošema, až se budu nudit, vlastně to není film, kterej si vůbec s kámošema pustím, protože na tohle je nejlepší se dívat v osamocení. Podle zdejších reakcí jsem očekávala ještě míň dialogů a i když hlavní hrdina kromě "hmm" a pár nesrozumitelnejch žbrblání neřekne nic, mluví se tam nakonec docela dost. Je pravda, že aby ty dialogy někomu dal, tak tam Van Sant napasoval pro děj (jestli se tomu tak dá říct) naprosto zbytečný postavy a opět si tam protlačil (taky dost zbytečnej) motiv homosexuality. Mě to ale bavilo, do dekadence vtáhlo a emocionálně, při jeho skoro - závěrečným hudebním vystoupení, se to ke mně dostalo. Je fakt, že Kurt byl, je a bude moje modla, na kterou mi není radno sahat (a jelikož Pittův xicht je vidět tak jednou a hadry i brýle jsou Kurtovy, jeden má pocit, jakoby to byl Cobain sám, nehledě na to, že zbytek je smyšlenka...). (25.06.2010)

Tak..ještě jsem to nedokoukal, asi až zas jindy, ale moje pocity z tohohle počinu jsou smíšený, spíš směřujou do tý negativní roviny.. Jsem rád, že se jedná o Blakea, protože se jménem Kurt by to bylo strašně nedůstojný. Tedy ten film. Takhle, i když je jasný kdo Blake je, teda..koho představuje, je to jen nudný a zkreslující a zavádějící. No nic, dopíšu to a ohodnotim až to dopozerám.. PS: Tak po dokoukání musím říci, že to opravdu rozhodně není nic čemu bych chtěl tleskat. Nuda, nic neříkající rozhovory, převážně monology, zkrátka pokus o něco, co se dá brát opravdu jen jako pokus.. Na Nirvaně jsem vyrostl a nikdy ji z hlavy nedostanu, ani nechci, ale tenhle film je něco, co jsem si vůbec neměl pouštět. Leč zvědavost je silná... (20.05.2013)