Producenti

V některých momentech neskutečně podmanivý muzikál, ve kterém jsou úchvatné především taneční výstupy, ¨jenž dávají vzpomenout na to nej z klasických muzikálů. Písně jsou bohužel často mnohem delší, než je únosné (MNOHEM delší) a nevyvážené podání jednotlivých scén také výsledku nepřidá (Nathan Lane je až příliš teatrální a často svou snahou naprosto míjí terč). Fantastický je naopak Matthew Broderick a výborně zahrané jsou i mnohé vedlejší postavičky (těm kraluje fašistický Ferrell a teplý Gary Beach). Škoda zbytečného natahování, občasné vulgarity a křečovitých vtípků (ve filmu ohromné kvantum vtipných nápadů, ale funguje tak polovina). Chvílemi Producenti doslova čarují atmosférou, ale často je to spíš taková malá neškodná zapálená prskavka... (30.01.2006)

Nemám rád muzikály, tomuto som dal šancu, pretože sa mal odohrávať v pre mňa zaujímavých rokoch. Cez dve hodiny je to ale trochu utrpenie, aspoň, že na Umu Thurman bol pekný pohľad. Tá to navyše zachraňovala, pretože hlúpučký Matthew Broderick mi po chvíli liezol na nervy a jeho protihráč mal šťavu asi ako ruský čaj. Nemôžem porovnať s originálom, pretože som ho nevidel, ale zachraňovať zo dna tento film rozhodne nebudem. Evidentne nezvládnutá réžia, každý ako by tam bol sám za seba a hral iba na seba. (04.01.2015)

Producenti mě překvapili.Zezačátku filmu jsem si říkala že to bude nějaké klišé,prostě jen parodie na staré Broadwayské muzikály ale (stručně řečeno,od histerického výstupu M.Brodericka a jeho dečky v kanceláři) jsem se bavila až do konce.Will Ferrell jako neonacista byl užasný stejně tak jako Uma Thurman v roli silně naivní švédské sekretářky. Takže,pokud jste ještě neviděli přihřátého Hitlera máte možnost. (21.03.2008)

no sakra, smula se mi lepi na paty...cili dalsi nudny film, ktery se dal prezit jen diky willu ferrellovi (ackoli normalne ho fakt nemusim, tak tady jsem se v zoufalstvi smala i hajlujicimu holubovi). urcity vtip a smrnc v hudebnich scenach se producentum uprit neda, ale celkove je to stale jen muzikal, placnuty na platno. v jistych momentech je to stejne jako divat se na ceskoslovenskou televizni inscenaci, akorat ze ty byly alespon kratke... ulevou jsou sceny s umou thurman, ktera trochu maskuje broderickovu nesnesitelnost a divadelni krecovitost. a kdyz u nic jineho, ma urcite milionkrat hezci nohy nez on, a taky zatracene dlouhy. producenti jsou asi prima jako muzikal v divadle, ale na obrazovky si je doma rozhodne nepoustejte. film, ktery ma pres dve hodiny sebez prestavky vydrzet neda! kupodivu ani architektura neni dost vyuzita na to, ze se jedna o muzikal - tanecni vystoupeni mohly bejt jeste o rad kvalitnejsi, kdyby si s pohybujicimi supliky a schodisti tvurci vic pohrali. jakoby si nikdo nevsimnul, co vsechno film umoznuje. vsadim se, ze jako muzikal jsou producenti sofistikvanejsi. jedinym pozivitem tak zustava hra hitler je usvit, tak me teda opravdu ohromne pobavila, a hlavne jeji reziser rožer. ten jako jediny predvedl skutecne smesny komedialni vystup. (29.10.2006)

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá. (27.03.2006)