Povodeň

Dvojí vyvrcholení (odhalení podvodu / dědictví a následné výčitky) je pro tento televizní film typické - najdeme v něm totiž jak vyloženě nosná a podnětná místa, tak - a to nezřídka - klišovité scény, které vycházejí z hubačovsky jímavého příběhu dvou stárnoucích, opuštěných žen. Nerozehrána zůstává nesourodost obou hrdinek (scénář se omezuje na zálibu té jednodušší v letácích ze supermarketů a té druhé v kultuře na ČT2), Jiřina Bohdalová navíc není ničím více neľ "naší Jiřinou" z receptáře Jak na to?. Rozsah, který byl tomuto televiznímu filmu dán, by vyžadoval méně tematických odboček a méně doslovnosti. Každá z obětí (přírodní) katastrofy má svůj příběh, mnohé z nich jsou neméně dramatické než ten, který napsal Ivo Pelant. Život však nepíše takto vykonstruované scénáře. (13.10.2005)

Paní Gabriela (Jiřina Jirásková), zaslechne v rádiu zprávy o povodních, které zasáhly pražskou čtvrť Karlín. Vzhledem k tomu, že po smrti manžela žije sama ve velkém bytě, rozhodne se pomoci. Přes rádio nabídne ubytování jakékoliv starší ženě, kterou postihly povodně. O pár dní později přijíždí svérázná Jiřina (Jiřina Bohdalová), a brzy se s obou žen stanou kamarádky. Ale jen do okamžiku, kdy paní Gabriela odhalí tajemství paní Jiřiny... Fakt nevím jak to Jirka Strach dělá, ale tohle byl opět zásah do černého. Zní to hrozně jednoduše - vzít vcelku jednoduchý námět (scénář Ivo Pelant) a pár hereckých jmen (kromě Jiřiny a Jiřiny, i Josef Somr či Jiří Dvořák), ale jen Jirka Strach z toho dokáže udělat film (byť v televizní produkci), který prostě stojí za podívání. Spousta skvělých hlášek (pravda, většina z nich pochází od Josefa Somra), nádherně zahrané postavy obou dam i překvapivý (a vlastně i smutný) závěr. A jedna hluboká pravda (z úst paní Jiřiny Bohdalové) - Život je jako žebřík do kurníku, krátkej a posranej... (31.07.2013)

Příběh o osamělosti, pocitu sounáležitosti, o vůli člověka překonat nejtěžší chvíle svého života. Katastrofa může mít mnoho podob, záleží jen na společném jmenovateli. Poslední partnerské setkání legend českého filmu Jiřiny Jiráskové a Jiřiny Bohdalové je nedostižným hereckým koncertem mimořádných rozměrů, v němž neschází smutek, smích i naděje a zklamání. Jen stěží se v budoucnosti dočkáme podobných příběhů. Tak silných a tak opravdových. (17.07.2010)

Příslibem jsou samotní tvůrci: režijní tvorba Jiří Stracha je vyrovnaná a má vysokou úroveň a Jiří Pelant většinou dokáže ve svých scénářích odrazit celkem věrohodně realitu. V Povodni je vykreslení charakterů dvou osamocených staších žen velice zdařilé. Navíc lepší protagonistky tvůrci těžko mohli vybrat. Spojení Jiřiny Bohdalové s Jiřinou Jiráskovou jednoduše funguje. Jednoduchá výchozí situace související s povodněmi se postupně dostává do obecné, ale stejně závažné roviny. (31.10.2009)

Myslím, že není co dodat. Poctivě natočený film. Scénář šitý na míru hereckým legendám přesně tak, jak se sluší a patří. Kontrast mezi postavou Jiřiny Jiráskové a postavou Jiřiny Bohdalové je velmi výrazný, avšak v žádném ohledu přehnaný. Je uvěřitelný. Film je natočen podle skutečné události z období povodní. Je zřejmé, že pro typologické ztvárnění svých postav se dvě hlavní herečky skvěle hodily. Toto je možná vůbec nejlepší film pana režiséra Stracha, který alespoň z mého pohledu umí daleko více spíše v okamžiku, kdy při samotném výběru látky volí jistotu a komornost než-li jakýsi experimentální balast. (19.04.2012)