Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

Vynikající budování letní prázdninové bezstarostné atmosféry do který z ničeho nic přijde buřinec a rozhodně ne ten přírodní. Závěr už byl takový nijaký asi se chtěl nést v ležerním duchu jako předešlá část snímku leč možná to chtělo přece jen trošku napětíčka, když už to muselo takto odbočit. Závěr se mě líbil. (09.08.2013)

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)

Úžasně křehký příběh, který mi svým způsobem připomínal Kingovo Stůj při mně a jiné bravurní snímky o přátelství. Výborně vylíčené charaktery, opravdu skvostná kamera a scénář, který netlačí na pilu a zvolna naslouchá jednomu zvláštnímu letnímu dobrodružství. Severní kinematografii našimi rutinními příběhy se asi nikdy nebudeme moci ani přiblížit. (02.03.2009)

U tohoto filmu jsem pociťoval nostalgii. Je to úžasný prázdninový příběh dvou kluků, kteří spolu tráví prázdniny ještě se starším bratrem jednoho z nich v domku u jezera. Na mne tenhle film přenesl léto, letní náladu, a samozřejmě nostalgii a stesk po prázdninách, kdy jsem byl ve věku hlavních hrdinů. Ale kromě prázdninového příběhu je zde i zápletka kriminalistická, která z mého pohledu tomuto filmu trochu ubližuje. Mám pocit, jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli to bude pohodový prázdninový příběh, nebo jestli to bude tak trochu thriller. A tak z toho jednoho filmu z mého pohledu vznikly dva naprosto rozdílné filmy spojené do jednoho. V první polovině je to pohodový film o dvou téměř bezstarostných školácích a o jejich prázdninách, ve druhé polovině je to krimifilm s vraždou a jejím vyšetřováním. A právě onen přerod v krimifilm v mých očích tento film trochu poškodil, protože do té doby to byl naprosto excelentní zážitek. Ale jako dobrý nápad mi naopak přišlo, jak se už dospělý Eric vrací k domku u jezera, kde strávil tyto prázdniny. Dům je zchátralý, opuštěný, neudržovaný a u těchto scén mne znovu přepadla nostalgie, jak všechno krásné odnese čas a zbudou jen vzpomínky. Takže celkově dávám čtyři hvězdičky, protože tohle je povedený film a skutečně má jediná výtka je dvojakost filmu. (24.09.2008)

Idylické vzpomínání na slečnu Božskou viděné optikou dvou kluků, ve kterých se právě probouzejí hormony. Retro návrat do klukovských let je vděčné téma, v tomto filmu působí nenásilně a vzbuzuje hřejivě letní atmosféru (podobně jako v Mém létu lásky bez sexuálního motivu). Každá z postav má své dost vážné trápení, ale zvládá to tím typickým seveřanským způsobem do momentu, než se film změní v mužskou verzi Nebeských stvoření... Inteligentně napsané i natočené, výborný casting, jasných 5 hvězd. (23.11.2008)