Šrámy

Musim pochvalit autorku, ze premyslela nejen o pribehu samotnem, ale i o detailech jako je volba jmena hlavniho hrdiny. Co konkretne mam na mysli, se na tomto miste neslusi prozrazovat. Michal Zebrowski konecne zahral neco normalniho, snad je to konec jeho Zaklinacum. Jan Frycz v roli otce je neuveritelne kruty. Na prvni pohled skromny, ale ve skutecnosti mimoradne citlivy film, ktery v sobe nese i spoustu nevyrceneho. (26.08.2006)

Další polská střelba do srdce. Hodně depresivní psychologie o následcích pitomé výchový pitomýho tatínka. Wojtek měl ale obrovský štěstí, že potkal anděla jménem Tania, vlastně i já jako divák, protože na tohle se mě moc příjemně nedívalo. Bylo to velmi realisticky odvyprávěný i zahraný, ostatně tak jak je u poláků zvykem, ale pohodově se přitom cítit opravdu nedá. (18.01.2015)

Niekedy, na pochopenie človeka, stačí nahliadnúť do jeho detstva a toho čo má odžité. Otec, ktorý bez matky bol pre syna skoro peklom. A syn, ktorý prestal byť ním, keď si našiel dievča. Len či to vydrží. Malo to dobrú muziku, predstavitelia otca a syna slušne hrali, kopec dobrých momentov, lenže mne v tom filme niečo chýbalo, aby som s hodnotením išla vyššie. (03.01.2017)

Poláci točit umí - a Magdalena Piekorz není výjimkou. Musím říct, že se mi zprvu líbila spíše první polovina filmu, která byla celkem surová a působila na mě reálným dojmem. Druhá půlka, ve které je Wojciech už dospělý, daleko (fyzicky) od své minulosti, přetnula úvodní pasáž tak ostře, že jsem si na ten rázný přechod musel dosti zvykat. Přišlo mi taky, že slečna Tania má o něj zájem jakoby z ničeho nic - později mi však došlo, že se jedná vlastně o ten typ (a podobenství), který po hlavě skočí tam, kde jsou šrámy.. a snaží se je pofoukat. Rodiče si člověk nevybere, je pak složité smířit se s tím, že budete taky wOJCIECh.. (04.05.2010)

Námet ťažkého detstva mám veľmi rád, pretože mi je blízky. Chce to len dobré dramatické spracovanie, dbať na psychologickú stránku problému a úspech je zaručený. To žiaľ nie je tento prípad, ide o ukážkové premárnenie potenciálu, ktorý táto smutná téma ponúka. Asi najvhodnejšie slová, ktoré vystihujú celý film je skratkovitosť a neucelenosť. Problém sa len načal, niečo sa načrtlo a zvyšok sa nepochopiteľne odfláklo. Psychologická stránka snímku teda nedosiahla ani polovicu svojich možností, a v konečnom výsledku táto skratkovitosť pôsobila skôr rušivo ako emotívne, samotné detstvo nevynímajúc (vrátane bitiek od otca). Nápad nahrávania na magnetofónovú pásku chlapcom bol dobrý, avšak už z otcovej strany išlo o čistú vypočítavosť a o pokus o lacnú manipuláciu s pocitmi diváka. Tak to ale nefunguje, aspoň v reálnom živote. Hajzel ostáva hajzlom, na tom sa nič nemení. Tiež by ma zaujímalo, čo bolo s chalanom celé tie roky po úteku z domova a tiež čo bolo potom ako sa sám stal otcom. Skrátka bolo to nedorobené a útržkovité a v konečnom dôsledku to nič nepovedalo. Slabší priemer. 55/100 (04.01.2017)