Sedem statočných

Konečne aspoň jedna z klasík westernového žánru, ktorá splnila naplno moje očakávania! Samurajov som ale pred týmto nevidel, takže plné hodnotenie asi aj preto. Príbeh je však naozaj skvostný, logický, umiernený, nezosmiešňujúci a absolútne nič mu neuberá na naivite, ktorá je pre mňa často veľkým kritickým bodom. Hudba je vsadená exkluzívne a pozná ju určite aj ten, kto film ešte nevidel. 90%. (20.08.2007)

Tohle byl snad první western, který jsem viděl (možná kromě Vinnetoua) a musím říct, že dodnes patří mezi mé nejoblíbenější. Hrdinové jsou jeden kladnější, než druhý (až na Calveru, samozřejmě) a film ani po více než 40 letech neztratil nic ze svého (lehce naivistického) kouzla. Tuto klasiku nelze než doporučit každému, kdo ji snad ještě neviděl (pokud někdo takový existuje). (23.11.2004)

Leone a špagety western si mě získali víc než tahle ryze americká podívaná. Ne že by mě Sedm statečných vyloženě nebavilo, ale minimálně první epizodní půlhodina, kdy se sedm hrdinů dává dohromady, a dle mě ne úplně povedená finální přestřelka kradou filmu jednu hvězdu. Je to moc pohádkové, moc naivní, ale ne v tom smyslu, kterým mě Leone dostal. Bavil jsem se, nenudil a film si užil, ale to je vše. Nejvíc utkví stejně pěkná ústřední melodie. (23.12.2009)

Původní komentář (2003): Hvězda vedle hvězdy, a narozdíl od hafo jiných případů, tady to jenom prospělo. Je to klasika a geniální kus. Howgh. Update (2016): Sedm Statečných bylo mým prvním letošním kinem. S dobrým zvukem, v původním znění, a hlavně v poctivém extra širokoúhlém 2,35:1. Bylo to prvně, co jsem tenhle Sturgesův div filmu viděl na velkém plátně, a kromě toho je to už hodně dlouho, co jsem ho vůbec viděl. A tak mě dost překvapilo, že je první hodina tak našlapaná humorem - a druhá zase životními moudry, která díky hereckému umění všech zúčastněných nevyznívají trapně. Tenhle film zkrátka nezestárne. Teď si ještě doplnit toho Kurosawu. A letos si to můžeme dovolit tak říct: pro "původních" Sedm Statečných je to jednoznačně 100%. (24.02.2003)

Kdo by kdy řekl, že za spravedlností si budu muset dojít do samotného filmu. To, že je život nespravedlej, na to jsem si už zvyknul. To, že mě ale tenhle western zvedne ze židle a zároveň prakticky okamžitě zlepší náladu, to jsem vlastně vůbec netušil. A to jsem si ho dával už po druhé. Poprvé to nemělo takovou razanci. Skoro mi přijde, jak kdybych westerny opravdu začal objevovat až po dvacítce. Když jsem byl dítě, tak jsem tam plno těch chlapskejch upřímností nepoznal a nepochopil. Teď už trošku ošlehanej vnímám alespoň každou třetí (tak moc si nefandím) větu, souvětí nebo jenom pohledy a je mi jasný, že víc chlapskej film už snad ani nemůže existovat. Ty poctivý hlášky, skvělé postavy a úžasný příběh, na to prostě snad už nikdy nezapomenu. A stejně tak pokaždé, když se od tohodle často depresivního světa budu potřebovat odprostit, vím, že Sedm statečných bude vždycky se mnou. Sedm tak dobrých rolí, že vybrat jednoho jako nejlepšího by byla totiž strašná škoda. (10.10.2014)