The Sound of Fury
Réžia:
Cy EndfieldKamera:
Guy RoeHudba:
Hugo FriedhoferHrajú:
Frank Lovejoy, Kathleen Ryan, Richard Carlson, Lloyd Bridges, Adele Jergens, Art Smith, Renzo Cesana, Cliff Clark, Dabbs Greer, Brick Sullivan, Harry Shannon (viac)Obsahy(1)
Howard Tyler je obyčejný chlapík, který se snaží zaopatřit rodinu a dopřát jí alespoň základní luxus v podobě televize nebo hezkého oblečení. Práce je však poskrovnu, a tak se spřáhne se samolibým zlodějíčkem a dá se na dráhu zločinu. Zvuk zuřivosti otevírá spoustu pozoruhodných otázek, z nichž některé jsou univerzální a jiné se úzce vážou ke společenské situaci v USA přelomu 40. a 50. let. Film zkoumá původ násilí i adekvátnost reakce na něj a dokumentuje roli médií a jejich společenskou odpovědnost. Zároveň používá motivy davového šílenství a lynčování jako alegorie na mccarthismus a hon na komunisty – podobně jako remake Langova M (1951), který ve stejné době realizoval Joseph Losey. Ne náhodou byli Losey i režisér Zvuku zuřivosti Cyril Endfield těmito událostmi osobně postiženi, dostali se na černou listinu a v dalších letech museli své kariéry restartovat ve Velké Británii. (Noir Film Festival)
(viac)Recenzie (11)
Chudoba cti netratí, jak říká jedna stará moudrost. Jenže jen ze cti a poctivosti člověk nemůže být živ. A co má dělat člověk, nemůže-li najít práci a zajistit svou rodinu? V takové situaci se i nabídka na nelegální výdělek zdá být lepší než se dívat od očí zklamané manželce a dítěti. Jenže jak to tak bývá, vše se může zvrhnout a pak už není cesty zpět. Film se nebojí tepat problémy chudoby a svým způsobem se stává obžalobou Ameriky, což ve své době zajisté muselo zarezonovat. A byť na mě film chvílemi působil příliš obyčejně až nudně, kvůli závěrečné scéně stojí za to jej vidět, protože takhle tísnivé a strašidelné záběry ve filmech často nevídám, pokud vůbec. Tohle z hlavy jen tak nedostanu, a to je pro film velké vyznamenání. [10. Noir Film Festival 2022] ()
Film natočen podle skutečné události (stejně jako Langův film Byl jsem lynčován). Temný a depresivní krimi noir, syrový, bez jakéhokoliv odlehčení. "Perfektní obraz amerického prahnutí po zločinu a násilí, jeden z nejsilnějších obrazů třídních rozdílů a senzacechtivého tisku, ukázka "kovbojského postoje" Američanů, jaký si neradi připouštějí a jaký vidí Evropané v "necivilizovaných Američanech" (Dennis Schwartz-viz IMDb)...../Levicově orientovaný režisér byl na černé listině. Film INFLACE (1943) byl půlstoletí zakázán, film THE SOUND OF FURY prohlášen za neamerický. Za McCarthyho raději emigroval (natáčel v Anglii a jinde), než aby byl vyšetřován pro neamerickou činnost.........Pro nás méně významné: 70%, ()
Wow, nejtemnější a nejskličující noir, který jsem dosud viděl a nepředpokládám, že kdy uvidím něco, co by mi tolik pohnulo žaludkem. Skutečně hodně nepříjemný film bez jakýchkoliv odlehčujících momentů, vtipů či alespoň hudby, jak bývalo v žánru mnohdy zvykem. Odehrává se ve dvou rovinách. V první, (anti)hrdina příběhu Howard, muž ve středních letech, manžel a otec, s manželkou v očekávání druhého potomka, neúspěšně hledá práci. V baru narazí na ze dne na den života užívajícího si kriminálníka Jerryho, který mu nabídne místo řidiče při loupežích benzínových pump a menších obchodů. Po počátečním váhání Howard Jerryho nabídku přijímá. Po čase tvoří sehraný tým, jenže Jerry chce víc, než se dá loupežemi vybrat, proto naplánuje únos dospělého syna bohatého podnikatele. Howard přijímá, ale netuší, že Jerryho plán je mnohem horší, než si představoval. V druhé rovině sledujeme novináře, píšící bulvární titulky, které hýbou s malým městečkem... Hodně nadčasový a perfektně udělaný film, jehož téma je každým dnem aktuálnější. Ve 40. - 50. letech se točily z dnešního pohledu neuvěřitelně kvalitní filmy, které nejsou ani nijak známy.... Mám pocit, že jsem tento kdysi dávno viděl na ČT. ()
Zmiešané pocity. Záver samozrejme mimoriadne silný a krutý, ale neviem sa preniesť cez zmenu hl. hrdinu v polovici filmu. Otca, ktorý nemá ďaleko k alkoholu a vplyvom okolností kvôli rodine aj k účasti na zločine, vystrieda ľahkovážny bulvárny novinár s výčitkami svedomia. Toto mi veľmi nesadlo, ale inak to malo aj dobré momenty: psychopatický „hezoun“, scéna v bare so skosenými kompozíciami (tzv. dutch angles) a ešte raz ten záverečný lynč. ()
Chudák Howard se v marný snaze najít práci zaplete do zločinu, na který fakt není stavěný. Překvapivě finální třetina pak ukazuje nebezpečný efekt "yellow journalism" médií a mánie nasranýho davu. Na poválečnou dobu zajímavě "anti-americky" kritický film. A je to dobrý – Lovejoy zahrál přesvědčivě, Bridges perlí jako šarmantní záporák a la Roger Stone, případ graduje až po vyloženě intenzivní, výjimečně mi nevadil zvýšeně moralistický ráz. ()
Reklama