Jej prípad

No, čekal jsem ještě více drsnější film a hlavně mi přišel opravdu feministický, jak už to tady zaznělo, ale i přesto beru, že film poukazuje na to, že každý si zaslouží respekt - takže dobrá. Ovšem méně emotivní, než jsem čekal, ale i tak díky Ch. Theron lehký nadprůměr. Myslím, že prvky krimi thrilleru by mu ale neuškodily. 3,5*. (06.08.2011)

Velice intenzivní a osobitě zpracovaný film, který pojednává o velmi citlivém tématu způsobem věru zaníceným a možna právě proto tak zajímavým. Jméno režisérky udiví, neboť zkušeností na rozdávání nemá, přesto to na kvalitě filmu ani omylem neubírá a zručnost by mohla rozdávat jiným. Charlize Theron se hlavní role ujala se svou typickou vervou a emancipací a starostlivá matka je v jejím podání fantastické pokoukání. Citlivě vykreslená vazba venkovské rodiny je výborná a diváka chytne za srdce, stejně jako drsné scény z dolů, které jsou zajímavé svou obrazovou strohostí a syrovostí. Inteligentní a chytlavá podívaná plná nevšedních okamžiků. (05.11.2008)

Scénář: Michael Seitzman .. Uff! Zase jeden ze snímku, který vám při sledování na tváři vykouzlí .. hodně depresivní výraz! Syrový to obraz odvrácené, industriální tváře Ameriky, kde i ženy musí pracovat v dolech. V dolech, jenž jsou plné mužů a pojmy, jako sexuální obtěžování a ochrana před ním, nejsou zcela v povědomí a nejen vedení firem se před tímto problémem kryje a přehlíží ho. Na začátku toho byla jedna žena, která už nedokázala snášet tyto útlaky a šla s tím před soud, bojovat nejen za sebe, ale práva všech pracujících žen. Tuto ženu výtečně ztvárnila Charlize Theron a musím pochválit její skvělý výběr rolí. Prostor k tomu, předvést opět svůj talent zde má velký a plně ho využívá, byť mírně zastiňuje představitele ostatních rolí, které jsou obsazeny také velmi dobře. Silný filmový zážitek. (27.03.2006)

Jestli jste viděli třeba Erin Brokovich, vězte že North country je v podstatě to samé, hrdinka má jen trochu jiný důvod žaloby a příběh se snaží být dojemnější, snad ještě víc vystavuje svou touhu po nějakém tom Oscarovi. Charliz Theron je tu v roli ženy, která se rozhodne postavit mužskému potlačování ženských práv. Hrdinka pracuje v dolech a je vystavena brutálnímu ponižování (muži rozmazávají výkaly po stěnách, aby je musela umýt, muži s ní převracejí kadibudku atp.). Jako jediná z ponižovaných žen se rozhodne zvrhlé muže zažalovat. Mezi tím vyřeší problémové dospívání syna, těžce jí onemocní nejlepší kamarádka, je veřejně zostuzena, takže musí napravit pošramocenou pověst, urovná vztah s otcem, a v neposlední řadě si sežene partnera. S Charlize se mi líbila Zrůda, její výkon mě příjemně překvapil. V North country jsem jí ale postavu životem zkoušené ženy nedokázal uvěřit. Je to vina spíš scénáře, který ji neustále klade do trapně patetických situací (když brečí, protože jsou s dětmi poprvé v restauraci – fastfoodu, a nebo když se svým synem mluví na schodech o jeho otci – učiteli, který ji v mládí znásilnil). Možná je problém v tom, že je tu těch jejích životních krizí příliš – nejdřív jsem si říkal: to je ale chudák. Když se hrdince ale hrdinku po x-té někdo poníží/urazí (), aniž by děj někam vyloženě gradoval, člověk už se spíš směje a nevěřícně kroutí hlavou. Z čehož vyplývá, že North country je jen slepenec mnoha stokrát viděných „dojemných scén“. A to nemluvím o neuvěřitelně vleklém tempu, které jen prodlužují různé „poeticky“ laděné zpomalené záběry na jezdící náklaďáky atp. Ale abych jen nehanil – za zmínku jistě stojí nádherný výkon Woodyho Harrelsona (tak vykulené oči nikdo nemá!) jehož první scéna, ve které si jde zatancovat s Charlize je nezapomenutelná. T o však nemění nic na tom, že North country není nic jiného než velice trapný hollywoodský kýč. (25.03.2006)

Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou šovinistickými prasaty úplně všichni chlapi, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou bez poskvrny všechny ženské hrdinky, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, a teď už bez ironie, že režisérka Niki Caro přistoupila k problematice sexuálního obtěžování a rovnoprávnosti pohlaví citlivě a zodpovědně. Na jednu, možná dvě výjimky nás ušetřila srdceryvných výlevů emocí a talent věnovala raději rozvíjení psychologických profilů jednotlivých postav. Film tím bohužel obohatila o rodinou linii, linii významu srovnatelného s linii hlavní a zajímavější, tedy soudní. Ačkoliv o soudní drama v tradičním smyslu slova nejde: 90% scén tvoří retrospektivy na dění předcházející soudnímu řízení, které samo o sobě trvá pouze pár minut. V kontrastu s nenásilně vyvolávanými emocemi stojí úporná snaha přenést na diváka náladu nehostinné krajiny, kde se zastavil čas, krajiny „mlčiacich slov“. Četné letecké záběry North Country podmalované vzletnou hudbou mi k podobně komornímu snímku neseděly. Velice utlumený a na rozhovorech s reálnými ženami z dolů postavený výkon předvádí pohledná Charlize Theron i typická představitelka silných žen Frances McDormand, jejíž postavu potká nejsmutnější osud. Její případ, podobně jako před lety Znásilnění, nejspíš vyvolá reakce kladné i záporné a nejspíš, což by měl být největší přínos celého filmu, vyvolá diskuzi. Jak dlouhou a hlasitou, to už bude individuální. 70% Zajímavé komentáře: Lima, pshimi, k212, castor, liuk (08.03.2008)