Guns of the Trees

Avantgardní a improvizované dokudrama ze života lidí. Mj. žena v depresi je na pokraji sebevraždy, zatímco muž, jehož potkává, a manželský pár ji přesvědčují, že žít stojí za to. /recenze Slant+Cinepaxy na IMDb/ (70%) (24.03.2023)

Zpověď morálního a emocionálního tápání jedné generace v jedné zemi v jedné době, která si z dnešního retrospektivního úhlu pohledu zachovává svoji roli mezistupně: směrem vzad je třeba v americkém prostředí sáhnout, stejně jako hrdinové filmu v hloubi svého nonkonformismu ve svém lyrickém výrazu, po amerických beatnicích, formujících se od půlky 50. let; směrem v před je třeba v explicitním zárodku tušit neklid 60. let s bojem za jaderné odzbrojení, imperialistické války ve třetím světě a touhu po větší a větší seberealizaci. Ve sféře filmu však tento dvojí retrospektivní pohyb platí jen na jedné rovině. Z pohledu dějin kinematografie obecně lze hledat kontinuity: film silně evokuje v prostředí americké nezávislé filmové scény kultovní „Stíny“ (1958) od Cassavetese a zároveň tvoří velmi důstojného předchůdce pozdějším intelektuálním filmům a filmovým esejům (např. Jon Jost v americkém podzemním prostředí), kde se fikční narace bude proplétat s deklamaci poetickými, politickými či jinak apelativními. Na jaké retrospektivní rovině však touha zaškatulkovat film do nějaké kontinuální linie selhává? V rovině autorovy vlastní kinematohistorie - zde nenastává žádný efekt mezistupně, ale zlomu: jeho filmy již nikdy nebudou jako zde narativní (byť tento film je na poměry běžné buržoazní cinemy relativně dost málo lineární a příběhový!), fikční v klasickém slova smyslu, obecné ve své výpovědi, promlouvající ke všem z hlediska autorského odosobnění ve smyslu subjektu autora jen tušeného, skrytého za svým dílem, jež nemá primárně vypovídat o něm. Mekasovy pozdější filmy budou všechny ty ústřižky soukromého filmového pásu, kterým se bude snažit obrazy zachytit svůj život, a to bez jakéhokoliv mezistupně, jímž měl být jako zde autorsky sublimovaný fikční snímek. (29.10.2019)