Réžia:
George CukorKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Bronislau KaperHrajú:
Charles Boyer, Ingrid Bergman, Joseph Cotten, Dame May Whitty, Angela Lansbury, Emil Rameau, Edmund Breon, Halliwell Hobbes, Tom Stevenson, Alec Craig (viac)Obsahy(3)
Světla blikají a pohasínají. Ze zamčené půdy se ozývají kročeje. Tajemné události, které vidí a slyší jen zranitelná mladá Paula, ji vedou k obavám, že přichází o rozum – což je přesně to, v co její podlý manžel Gregory doufá. Plynové lampy v režii George Cukora jsou mistrovskou lekcí napětí. Ingrid Bergmanová získala za roli Pauly, pochybující o své příčetnosti a lpící na jejích posledních zbytcích, svou první Cenu Akademie. Její partner, rovněž na Oscara nominovaný Charles Boyer, obratně hraje proti svému obvyklému typu, uhlazeného zloducha Gregoryho. Příběh z viktoriánské éry, zasazený do dekorací, jež získaly Cenu Akademie za nejlepší výpravu, dále oživují Joseph Cotten, Dame May Whitty a tehdy osmnáctiletá Angela Lansbury ve svém filmovém debutu (rovněž oceněném Oscarovou nominací). (Magic Box)
(viac)Videá (1)
Recenzie (149)
Psychothriller, ktorý je dotiahnutý v každom smere. Dej je možné niekedy predvídať, to však filmu neuberá na vážnosti. Hlavný protagonista vyzerá zo začiatku neškodne, v tomto prípade ide o skvelý herecký výkon Charlesa Boyera. Po presťahovaní do domu číslo 9 sa začína príbeh rozvrstvovať a rovnako aj postava Gregoryho je čím ďalej záhadnejšia. V spojení s nešťastnou minulosťou sa žena hlavného protagonistu, dostáva do psychickej slučky, v ktorej neverí nikomu. Za účelom získania šperkov po ktorých Gregory tak túži, privádza svoju ženu do ešte väčších psychických ťažkostí. Tento film vám odhalí ľudskú manipulatívnosť. Režisérsky boli scény dobre zvládnuté, ako napr. pri večierku, kde na stupňovanie napätia poslúžila skvelá hra na piane. Rovnako aj hra zo svetlom v celom dome, a v exteriéry použitá hmla vo svetle pouličných plynových lámp 90% ()
"Jako pouhý přelud či duch, existující jen v mysli Vaší ženy, mohu těžko vyvíjet nějakou činnost." Přiznám se, že nesnáším chlapy, kteří deptají své ženy. Avšak nevážím si ani žen, které se nechají deptat a neberou si příklad z Maryši. Nebo alespoň neodejdou. Nicméně tady musím uznat, že "milující" Gregory dělal ze své manželky trubku naprosto prvotřídně a kdybych byl o kousek větší masochista, tak bych si zhasínající plynové lampy užil ještě o něco víc. Takhle jsem pouze nenáviděl Gregoryho a marně jsem přes obrazovku podával Paule předměty, kterými by ho mohla praštit do hlavy. ()
Výborná Bergmanová a především výborný Boyer. Role téměř šílené ženy se dá uchopit lehce, ale u Boyera jsem si všiml něčeho zvláštního. Po tomhle filmu toho herce nenávidím a to jsem prosím pěkně žádný jiný film s ním neviděl! Tomu se říká herecké umění. Jinak film samotný je takový malý klenot. Vsadím se, že si ani pět minut před koncem nebudete jisti, kdo je vlastně blázen a kdo je úplně normální. Kdo chce koho zabít, kdo koho okrást a kdo má ty nejčistší úmysly. Myslím, že by to fungovalo i v současném filmu. O filmu více než šedesát let starém ani nemluvě. ()
Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. ()
Charles Boyer je ďábel, s nímž stojí a padá tento film. Jeho pianista Gregory je tak nedozírně démonická postava, že protivník Cotten nemá nárok naprosto na nic. Tahle příkladně melodramatická destrukce nebohé Ingrid Bergman funguje ve všech směrech i dnes. Dokonalý je obrovský dům plný nepříznivě nakloněných postav, především bych rád zmínil Angelu Lansbury (otravná spisovatelka, co strká všude nos, je na odstřel už zde coby dvacetiletá komorná). Deptaná Ingrid Bergman přitom není obětí zásluhou vlastní neschopnosti, film si zakládá na tom, aby Boyerovým trikům nebylo možné nic vytknout. Slabý Cotten není vůbec soupeřem, což je jediná vada na kráse Cukorova uměleckého díla. Spolehlivý režisér připravil výborné představení - udělal maximum a Boyer ještě víc. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (25)
- Po dokončení filmu sa štúdio MGM pokúsilo o zničenie všetkých propagačných plagátov predošlej verzie filmu z roku 1940. Táto snaha bola nakoniec neúspešná, avšak pôvodná verzia filmu bola vídaná len zriedkavo. (TheRoller)
- Na scéne bolo úmyselne plno kadejakých obrazov, dekorácií a nepotrebných predmetov, aby sa zdôraznil Paulin (Ingrid Bergman) pocit klaustrofóbie. (Arsenal83)
- Scéna, v ktorej si Angela Lansbury zapáli cigaretu napriek tomu, že Ingrid Bergman nesúhlasí, musela byť natočená až na konci. Angela mala totiž len sedemnásť a scéna sa preto musela odložiť až na jej osemnáste narodeniny. Keď Lansbury prišla v deň svojich narodenín na pľac, Bergman a štáb pre ňu zorganizovali párty a cigaretová scéna bola natočená hneď po tom, čo oslávili jej narodeniny. (Arsenal83)
Reklama