Agatha et les lectures illimitées

Text dramatu čtený pro sebe, před jakýmkoliv uvedením na prknech: není to herec, kdo text oživuje, ale čtenář - prázdný prostor jeviště světa. Prostor o sobě, text o sobě. Láska o sobě. A přesto a skrze tuto formální prázdnotu dávána nám - hledišti, svým milencům. Obsah nás samých přichází se zpožděním, s o to větší silou, aby pak jako vlna na atlantickém pobřeží na chvíli zase ustoupil některým prefabrikovaným obsesivním motivům durasovského univerza, jedním z nichž je právě konec lásky, odchod, plynutí a rozplynutí. Střih, čerň, filmová prázdnota an extremis. Ticho. A v tu chvíli divák může opět začít svoje splývání s textem a obrazem jako oním záběrem, v němž obloha, moře a pláž přechází v jedno. (07.10.2023)