Noc v Roxbury

Dobrá, jednoduchá, zábavná a oddechová teen komedie s výbornou hudbou a sympatickou a komickou dvojicí. Mnoho střeštěných scén, které díky Willu Ferrelovy, Chrisu Kattanovy a fitnes boy Lochlyn Munroovy přidává na více komediálnosti. Jestli máte rádi film typu Blbý a Blbější, tak by se Vám Noc v Roxbury mohla velice líbit. Jen škoda, že o 2 roky později vznikla nechutná kopie s názvem "Klub sráčů", která je u nás více známá než tento ve všech směrech povedenější filmek. Jinak stručně řečeno: bavil jsem se královsky a mé hodnocení silné 4 hvězdičky... (11.03.2008)

Will Ferell je rozhodně naprostý retard, mongol, žalostný idiot, debil, trapák, slizoun a ubohé hovado. A proto ho mám rád. A tahle komedie je téměř genitální! Kdo by nevzpomněl, jak jako lůzr obrážel ve čtrnácti vesnické diskotéky na fichtlu, jako správný drsňák preferoval Landu a Ace of Base, protančil nejedny střevíce od babičky, sáhl slečně Žofii vzadu za hospodou na kundu, dostal přes obličej od automechanika Roberta, poprvé se ožral do mrtva magickým okem a poblil se do mušle. Ach to mládí. Položme si otázku, proč je, kurva, tenhle film v modrých? Odpověď je překvapivě jednoduchá: Rozhodně ho lze považovat za urážku yntelektu všech upjatých filmových fanánků z místní růžové lobby, zpod jejichž elastického tílka vyčuhuje cedulka se značkou HOMO. A to i přesto, že tam konečně někdo někomu sahá na zadek. (07.09.2012)

Komédia s ledžendery soundtrackom a zopár vtipnými situáciami. Inak tento film nemá žiadnu hodnotu a je pozerateľný jedine pod vplyvom akejkoľvek omamnej látky s partiou. Noc v Roxbury sa dá buď milovať alebo úplne odpisovať, chápem obidve strany. Mňa z tohto projektu najviac zaujal skeč, ktorý paradoxne vo filme nie je, no bol natočený pre Saturday Night Live. Hovorím pochopiteľne o scénkach s Jimom Carreym, ten jeho fejs je neuveriteľný! (27.11.2013)

Za tenhle názor mě asi hromada lidí bude lynčovat, ale co jiného s tím zmůžu - za mě je mnohem lepší Klub sráčů. Ten si totiž z tohohle typu lidí, jakými jsou Steve a Doug, dělá srandu (i když celkem těžko zkousnutelnou), zatímco tady jim jde na ruku a i když je ústřední duo opravdu hloupé, neustále se ten film snaží o to udělat z nich vyloženě kladné postavy. Noc v Roxbury je ve srovnání s Klubem sráčů pro mě lepší snad jen tím, že se zde tvůrci vyvarovali fekálnímu humoru. Za to ten film cením a považuju to rozhodně za klad. Jenže kromě toho, dobrého soundtracku (který ale podle mě moc sází na největší devadesátkové klasiky, i když pár z nich jsem si patřičně užil, třeba This Is Your Night) a úplnému konci, který byl dobře napsaný, tu žádné jiné další klady nemám. Je to strašně nudné, ústřední duo mi bylo nesympatické, vtipné scény mi přišly mdlé a nevtipné, nic mi to nedalo... Prostě to celé šlo mimo mě. A názor, že by to bylo proto, že nejsem schopný pobavit se u jednoduché komedie, jsem myslím dostatečně vyvrátil hned v prvním řádku. U téhle komedie nechť se baví jiní (a nemyslím to nijak špatně), pro mě na víc jak slabé dvě opravdu není a to tomu krk zachránil hlavně ten soundtrack. Devadesátky já totiž rád.  Slabé 2* (27.03.2022)

Asi mám divný smysl pro humor, ale tohle mi na páteční večer sedlo. Znovu. Jednou za čas se na Noc v Roxbury podívám. Kromě supr atmosféry, hudby a dvou naprostých magorů se mi líbí i humor, který se vysmívá zaběhlým stereotypům. Kněz honící kšefty, nezkušený sexem zmanipulovatelný chlap, namakaný hezounek, jehož hlavním měřítkem člověka je dobrý triceps,....kouzelné....a chuť navštívit Ikeu mě na chvilku vždy přejde. (13.08.2011)