2LDK

Absolútne zaujimavý nápad na survival, skvelý výkon oboch herečiek, ALE potencial sa stratil v prvej polovici stopáže. Funguje budovanie atmosféry a nápätia, dialógy a hlavne monológy sú geniálne, ale celé sa to paradoxne stratí po prvých 10 minutách bojov herečiek, potom to už začne byť nudné (reálne aj pri tejto stopáži) a koniec je len čerešnička na torte plná klišé. Chcel by som vidieť tento film s lepším dramaturgom / scenáristom, s drsnejšími scenami a s väčším psychologickým tlakom. (06.03.2022)

Řím prý byl postaven za den a tento film natočen za týden. Je ovšem dobré si uvědomit, že Řím byl v tu chvíli jen vyoraná brázda ve tvaru čtverce. První kritik vzpomínaného města za svá příkrá slova zaplatil životem, já na tom snad budu lépe. Na 2LDK je IMHO příliš vidět, jak rychle bylo vše zplozeno. Scénář byl zřejmě psán stylem:"Tak holky na sebe budou nejdřív navenek milé, ale v duchu ošklivé, pak se to bude stupňovat (SPOILER) až skončíme u krvavé řežby. Aha, a proč by jim vlastně mělo takhle rupnout v bedně? No jasně, musíme do každé vložit pořádné trauma či frustraci. A to násilí uděláme absurdní, trochu legrační ať se divák pobaví a hlavně nemá pocit, že jsem chtěl natočit psychologickou studii (KONEC SPOILERU)." 2LDK skutečně psychologikou studií není a každý stupeň "vývoje vztahu" ústřední dvojice je zbytečně natahovaný, ať už jde o počáteční pokrytectví či konečné "hrátky", průměrnému diváku by stačila asi polovina času. Navíc mám silný pocit, že veškeré to úvodní tlachání slouží jen jako vysvětlivka k závěrečné půlhodince. 2LDK je holt vajíčko natvrdo uvařené za 1 minutu. Někomu může chutnat, ale když se do něj štouchne, tak to ještě trochu teče. Slabé ***. (28.11.2007)

Jeden môj slovenčinár nám raz vykladal, aké strašné je keď sa pobijú psi. Monológ zakončil tým, že " ..a to je nič proti tomu, keď sa pobijú suky". A to je prípad 2LDK. Celý film je o najprv vnútornom, potom slovnom a nakoniec čo-príde -do-ruky súboji dvoch spolubývajúcich herečiek, ktoré čakajú ako posledné adeptky na výsledok filmového konkurzu. Tam kde Aragami filozofuje dialógom, tam 2LDK ukazuje vnútorné monológy. Kde Kitamura predvádza svoje efektné bláznovstvá s kamerou a svoj cit pre štylizáciu, Tsutsumi pôsobí striedmo až dokumentárne. Kde Kitamura jemne vtipkuje, Tsutsumi udiera čiernym humorom. A teraz hodnoť, divák. DUEL project pre mňa s odretými ušami vyhráva Aragami. V porovnaní s 2LDK je filozofickejšie, príťažlivejšie témou a hlavne vizuálne nápaditejšie. To však nič nemení na kvlaitách 2LDK. 8/10 (07.07.2005)

Po zhliadnutí Kitamurovho Aragami a Tsutsumiho 2LDK môžem povedať, že pre mňa ich vzájomný súboj dopadol vyrovnane (resp. nerozhodne :-) dosaďte si podľa vlastného uváženia). Pritom z hľadiska námetu spracovanej látky pri dodržaní vopred zadefinovaných podmienok (doba natáčania 7 dní, súboj 2 postáv, jedna miestnosť) ide vlastne o dva protipóly. Aragami - súboj dvoch mužov zo starodávnych čias (i keď posledné sekundy Aragami ako recesia a odkaz na Versus fungujú dokonale :-)...). 2LDK - súboj dvoch žien v súčasnosti. Avšak výsledný dojem je pre mňa takmer identický. Obidva filmy majú vzhľadom na svoj námet až príliš dlhú stopáž, resp. povedané opačne, obidva príbehy nie sú natoľko silné, aby uniesli celovečernú minutáž. Zákonite sa medzi bojovými sekvenciami (tiež variabilnej kvality - od výborných až po priemerné) objavujú zdĺhavé scény vysvetľovania, ktoré sú miestami nadbytočné. Na druhej strane má každý film svoje pozitíva jeden voči druhému. V Aragami sa mi predsa len o trochu viac páčili súboje s katanami (Kitamurov cit pre jemu vlastné, dynamické poňatie akčných sekvencií vo mne nachádza kladné odozvy), oproti tomu v 2LDK má viacej dostal občasný humor (zlatým klinčekom je zistenie, že jedno z dievčat-herečka hrá hlavnú úlohu vo filme "Female Convict Scorpion '92", čo je jasný odkaz na slávnu väzenskú asian-exploitation tetralógiu s Meiko Kaji z rokov 1972-1974 pod názvom Female Convict Scorpion #701) a vlastne aj to, že celý film môže svojím námetom poľahky vzbudiť reminiscencie na súboj Nevesty s Vernitou Green v prvej časti Tarantinovho Kill Bill. Ale za pozretie už len kvôli porovnaniu obdiva filmy určite stoja. (19.11.2004)

Film, který je natočen hrozně jednoduše. Celý se odehrává v jednom bytě, jedinými postavami jsou dvě mladé ženy, jejichž vzájemné soupeření o roli ve filmu dospěje do snahy zabít tu druhou. Žádný hluboký příběh nebo světoborné triky, prostě to vypadá, jako bychom sledovali záběry z kamery, umístěné do obyčejného bytu, který obývají trochu narušené osoby. Nečekejte pitvání duší a vývoje vztahů mezi lidmi, ale šílený film, kde nevíte, co můžete čekat. (30.08.2010)