Elektrické sny

"Co to je ?? To je nějaká velká kytara ??" - "To není žádná kytara, ale violoncello !!" ;) Přes svoji, či naopak právě pro ni, upřímnou naivitu platí Elektrické sny za opravdu až nečekaně zajímavý a se svým roztomilým smyslem pro humor zábavný film.. Ačkoliv jsem si naprosto jistý, že ho zde moc diváků, podobně jako irského režiséra dost neotřelých projektů Steva Barrona nedokáže docenit.. Ten příběh sice v mnoha variacích každý viděl už tolikrát, že by se nedopočítal ani s kalkulačkou, zato jej však ozvláštňuje nespočet originálních a nečekaných motivů a nápadů na čele s tím šikovným utvářením kybercharakteru.. Byť Elektrické sny činí inspirativními už jen ta nápaditá a hravá kamera ostříleného Alexe Thomsona.. O výborném hudebním motivu několikaoscarového Giorgia Morodera ani nemluvě.. (22.12.2015)

Sice jsem tu dobu barevných oblečků, divných účesů a ulítlé disko hudby prakticky nezažil (Ač jsem se v ní narodil), ale mít stroj času, tak se do ní hned přestěhuju. Electric dreams vykresluje osmdesátkovou naivitu, která panovala kolem počítačů. ,,Jasně, koupím si počítač a on za mě bude otročit. Bude mi vařit kávu, uklízet a třeba s ním budu mít i sex a až mu koupím modem, tak za mě bude chodit i do práce." Takhle nějak byla se daly popsat signály, které film vysílá. Plus také varování, aby se člověk nestal postupně na svém vynálezu příliš závislý. Z dnešního pohledu můžou být technické věci kolem počítačů v tomto filmu směšné (Komp zkratuje, když hlavní hrdina pobryndá klávesnici šampusem), ale to k tomu tak nějak patří a dělá to film roztomilým. Stejně jako příjemná elektro hudba, která se hezky poslouchá a slušně dokresluje film. Navíc jsou zde sympatičtí herci a i když se film odehrává prakticky v jednom bytě, tak má docela švih a díky krátké stopáži velice příjemně uteče. ,,Jsme sousedi, co když se nebudeme mít rádi?“-,,Tak se jeden z nás přestěhuje. Co když se budeme mít rádi?“- ,,Tak se jeden z nás přestěhuje.“ (11.07.2008)

O Vánocích jsem trochu zavzpomínal a s trochou nostalgie jsem si Elektrické sny znovu pustil. V mých očích své kouzlo neztratily. V hlavě jsem si je udržoval kvůli písním, které jsem si z filmu vyhledal. Podle mě je hudba především to, co film posiluje. Ale hlavním tahounem je boj Milese a Edgara o přízeň mladé violoncellistky Madeline. I když má Edgar hodně navrch, člověk je přece jen člověk. Hned to však ve mně rozvinulo myšlenku, jaký by byl vztah se strojem :-D. (29.12.2016)

Jako jo, ten nápad se mi docela líbí a je v tom pár vtipných situací, i ta hudba není špatná a docela se mi líbila, ale fakt se mi nemůže líbit film, který reálně trvá hodinu a půl, ale subjektivně to trvalo tak tři hodiny. Celé je to strašně utahané, nudné, mdlé a nezajímavé ani po filmařské a ani po herecké stránce. Postavy se sice chovají dementně, ale chvílemi je ta dementnost až trochu milá, když už nic jiného. Hlavně ale ten nápad je strašně odbytý a nevyužitý, bez nějakých pořádných nápadů, vše se tu sází jen na tu hlavní dějovou linku, která sama o sobě je slabá i na hodinu a půl. Pro nějaké fandy osmdesátek to asi vystačí, já od toho ale čekal daleko víc. 2* (24.01.2021)

V době, kdy počítače byly spíše sci-fi než realita a lidé o nich snili, jako o ideálním pomocníkovi/příteli/manželce/uklizečce jsou dávno pryč. Přesto tento snímek ukazuje přímo takový případ muže, který si pořídí počítač s očekáváním, která jsou ještě v negativním smyslu překonána a on se stává otrokem svého vlastního stroje. Možná trochu vtipně působí rok výroby 1984, ale celkový dojem béčkovosti a snahy přijít se zajímavým nápadem, který není doveden do preciznosti, zůstává velkým slabým místem. Vedle toho je nezajímavé obsazení, které ani oku nelahodí jak by mohlo. B-éčko, které potěší skalní fanoušky podobných děl, ale jinak jde o nepoužitelný snímek. (06.03.2008)