Elektrické sny

V době, kdy počítače byly spíše sci-fi než realita a lidé o nich snili, jako o ideálním pomocníkovi/příteli/manželce/uklizečce jsou dávno pryč. Přesto tento snímek ukazuje přímo takový případ muže, který si pořídí počítač s očekáváním, která jsou ještě v negativním smyslu překonána a on se stává otrokem svého vlastního stroje. Možná trochu vtipně působí rok výroby 1984, ale celkový dojem béčkovosti a snahy přijít se zajímavým nápadem, který není doveden do preciznosti, zůstává velkým slabým místem. Vedle toho je nezajímavé obsazení, které ani oku nelahodí jak by mohlo. B-éčko, které potěší skalní fanoušky podobných děl, ale jinak jde o nepoužitelný snímek. (06.03.2008)

Starší brácha slavnějšího filmu Číslo 5 žije. Není to stejné, ale je to trochu podobné. Stroj taky "nešťastnou náhodou" ožije a jede si pak vlastní cestou. K filmu se váže hodně dobrá hudba. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí, konečně taky jeden film, kde hraje hezká a hlavně přirozená holka. Mohlo to u mě být stoprocentní, protože kromě skvělé pohody 80´s tam nechybělo ani velké množství vtípků, ale .. Ten přehnaný konec, kdy je Miles naháněn vlastní technikou po bytě, to trochu pokazil. (02.03.2008)

"Co to je ?? To je nějaká velká kytara ??" - "To není žádná kytara, ale violoncello !!" ;) Přes svoji, či naopak právě pro ni, upřímnou naivitu platí Elektrické sny za opravdu až nečekaně zajímavý a se svým roztomilým smyslem pro humor zábavný film.. Ačkoliv jsem si naprosto jistý, že ho zde moc diváků, podobně jako irského režiséra dost neotřelých projektů Steva Barrona nedokáže docenit.. Ten příběh sice v mnoha variacích každý viděl už tolikrát, že by se nedopočítal ani s kalkulačkou, zato jej však ozvláštňuje nespočet originálních a nečekaných motivů a nápadů na čele s tím šikovným utvářením kybercharakteru.. Byť Elektrické sny činí inspirativními už jen ta nápaditá a hravá kamera ostříleného Alexe Thomsona.. O výborném hudebním motivu několikaoscarového Giorgia Morodera ani nemluvě.. (22.12.2015)

Nemôžem si pomôcť, ale začiatok 80. rokov a celý tento film ma nedokázal presvedčiť, že by to mohlo byť sci-fi z budúcnosti a preto ma skôr dráždil. Plus tá najtrápnejšia béčková 80-tková romantika k zblití. Príbeh naivnučký ako kláštorná chovanka, herecké výkony žiadne, dôveryhodnosť postáv a ich konania nulová. Pôvodne sme si mysleli, že to bude scifáč podľa Dicka alebo niečo podobné - omyl! Je to neskutočne presladená sračka, kde len rolu záporáka zahral namiesto zákerného ľudského kamoša zákerný umelý kamoš - ktorý nakoniec samozrejme nájde osvietenie... Ale čomu mám pripísať tunajších 76%, vážne neviem... (16.06.2008)

Sice jsem tu dobu barevných oblečků, divných účesů a ulítlé disko hudby prakticky nezažil (Ač jsem se v ní narodil), ale mít stroj času, tak se do ní hned přestěhuju. Electric dreams vykresluje osmdesátkovou naivitu, která panovala kolem počítačů. ,,Jasně, koupím si počítač a on za mě bude otročit. Bude mi vařit kávu, uklízet a třeba s ním budu mít i sex a až mu koupím modem, tak za mě bude chodit i do práce." Takhle nějak byla se daly popsat signály, které film vysílá. Plus také varování, aby se člověk nestal postupně na svém vynálezu příliš závislý. Z dnešního pohledu můžou být technické věci kolem počítačů v tomto filmu směšné (Komp zkratuje, když hlavní hrdina pobryndá klávesnici šampusem), ale to k tomu tak nějak patří a dělá to film roztomilým. Stejně jako příjemná elektro hudba, která se hezky poslouchá a slušně dokresluje film. Navíc jsou zde sympatičtí herci a i když se film odehrává prakticky v jednom bytě, tak má docela švih a díky krátké stopáži velice příjemně uteče. ,,Jsme sousedi, co když se nebudeme mít rádi?“-,,Tak se jeden z nás přestěhuje. Co když se budeme mít rádi?“- ,,Tak se jeden z nás přestěhuje.“ (11.07.2008)