Zákony pohybu

Na úvod bych chtěl napsat, že mé absolutní pětihvězdičkové hodnocení se týká prvních deseti dílů. A zcela si za ním stojím. Prvních pět dílů naprosto neuvěřitelným způsobem mapuje veškeré nešvary, které vznikaly ve fungování podniků za dob plánovaného hospodářství. A tady se scénárista opravdu rozjel, protože ty dialogy jsou skutečně vyšperkované a jdou na samou hranici absurdity, stejně jako samotný děj, kdy je největší starostí podniku, aby od něj nikdo nechtěl produkt představený na veletrhu. Pokud těch prvních pět dílů přirovnám ke kultovnímu britskému sitcomu ze stejné doby Jistě pane ministře, pak nejde z mé strany o žádnou nadsázku, protože Zákony pohybu hrají se zmiňovanou legendou naprosto vyrovnanou partii. V dalších pěti dílech sledujeme počínání nového ředitele. Vtip a absurdno mizí, zato se dočkáme poutavého děje a velmi atraktivní sondy do manažerského rozhodování. A opravdu jsem to celé zkouknul na jeden zátah, protože mě fakt zajímalo, co se bude dít dál. Poslední tři díly ale na mě působí jako úplně zbytečný přílepek. Jenže kvalita těch deseti dílů je dostatečná na to, aby se to v mém celkovém hodnocení nijak neprojevilo. PS: I Evžen Sokolovský natočil dílo, které skončilo na dlouhá desetiletí v trezoru... (06.10.2022)

Dokoukán první díl a musím říci, že se nestačím divit. Především tomu, že bylo možné natočit seriál, který s neskutečnou jízlivostí popisuje všechny šlendriány, které se mohly dít kolem správy jednoho průmyslového podniku. Čekal jsem nějakou agitku, ale musím bez jakékoli ironie napsat, že Sokolovský natočil křížence mezi Panelstory a Jistě pane ministře. Neskutečné panoptikum absurdních postav a jejich nekonečných výmluv, proč to pořád nejde. Už dlouho jsem se už žádného seriálu netěšil na další díl. (22.10.2021)

Druhý díl se rozjížděl pomaleji, ale absurdních situací jsme si opět užili přehršle. A tak Sir Humphrey (zde v podání Otakara Brouska) umí svému Jimu Hackerovi (zde v podání Martina Růžka) poradit za všech okolností, a to i za tak svízelné situace, kdy se na průmyslový podnik žene hotová pohroma ve formě obrovských objednávek na její zboží. Myslete si, že jsem se zbláznil, ale ta podobnost s legendárním britským sitcomem je skoro absolutní. (25.10.2021)

Doposud vrcholnými scénami tohoto seriálového satirického skvostu jsou ty, kde se náměstci rozjeli k dodavatelům s nadějí, že se budou mít na co vymluvit, aby nemuseli rozjíždět výrobu. (27.10.2021)

Co všechno v podniku nefunguje, jsme se dozvěděli už v předchozích dílech. Kromě rozkrádaček, neplnění plánu, neschopnosti vyrobit aspoň naprosté minimum a stavu, kdy už se ani nikdo nesnaží předstírat práci, se nám připojila ještě emigrace a rozkrádačky. Na prestižní národní podnik už je toho trochu moc. Zlatým hřebem je každopádně kauza architekt vs. archivář, jestli to tedy bylo v tomto díle. (01.11.2021)

Jak dopadne ředitel, který ví, koho z dělnic pobolívá žlučník, ale moc ho nezajímá, kde vázne výroba. Už několikrát jsem seriál přirovnal ke slavnému britskému sitcomu Jistě, pane ministře. Zde jsem objevil další prvek. Porady v rodině inženýra Kalaše mi silně připomínaly situace, kdy chodíval sir Hámfry rozmlouvat s tajemníkem předsedy vlády a přijímat jeho moudra. (01.11.2021)

I když se díl točí kolem nástupu nového ředitele, poskytuje parádní náhled do myšlení socialistického dělníka. (01.11.2021)

Já se nechci chlubit, ale mě to řešení, jak by se mohla zainvestovat ta výstavba nové slévárny, napadlo ještě předtím, než ten nápad vnukli panu řediteli dědkové Filipovský se Sklenčkou. A to jsem nikdy nedělal manažera. Ale jinak dobrý a zajímavý díl. (02.11.2021)

Jako, prémie jsou docela fajn věc, ale to byl opravdu takový humbuk kvůli prémiím za jeden měsíc? Zvlášť když předtím se dva měsíce prémie braly? Každopádně docela pěkná ukázka fungování davu :-) (03.11.2021)

Tady se sešly veškeré znaky typického posledního dílu, včetně definitivního vzájemného poplácání se všech po ramenou. Tudíž po zhlédnutí s překvapením zjišťuji, že tři další budou ještě následovat. Vrcholem je scéna, kdy Růžek v podstatě vykšeftuje se Štěpničkou jeho zlepšovák za dceru. Zářil opět inženýr Kalaš, který vymyslel řešení a vůbec ho nenapadlo, že soudruzi na okrese (či kraji) už dávno na blaho zaměstnanců Radiany myslí. Akorát mě pořád rušilo, že se tam pořád mluvilo o těch ventilátorech. Vím, že se tam motaly staré typy a nové typy. Ale žil jsem v přesvědčení, že technologii i výstavbu haly na nové typy převzala ta Bytová výstavba s Josefem Bekem a Radiana už s tím (kromě utajovaného zlepšováku inženýra Hartmana) nemá nic společného. (03.11.2021)

V komentáři k 10. dílu jsem napsal, že to byl typický poslední díl seriálu. Ten jedenáctý mě v tom trochu utvrzuje, působí jako nastavovaná kaše. U těch romancí generálního ředitele i technického náměstka jsem nějak nepochopil, co tím autoři chtěli říci. Takže zajímavá byla vlastně jen ta linka s Munzarem. (05.11.2021)

Jestliže je Sokolovský nepopiratelným mistrem scén a dialogů z nejrůznějších schůzí, sekretariátů a lidových shromáždění, tak je naopak naprosto bezradný ve vedení jakékoli romantické linie. Vlastně si nepamatuji žádnou dvojici z kteréhokoli jeho seriálu, mezi kterou by to nějak jiskřilo. Není pak divu, že když tato linie tvoří značnou část dvanáctého dílu Zákonů pohybu a mistr si navíc vybere slabší chvilku i u těch schůzí, je výsledkem jednoznačně a s velkým náskokem nejslabší díl seriálu. (09.11.2021)

Zástupce kapitalistické firmy ze Švýcarska se přišel ohánět za pofiderních okolností uzavřenou smlouvou. Ale jelikož socialistické hospodářství tvoří jednu rodinu táhnoucí za jeden provaz, musí si smlouvu uzavřenou s emigranty zastrčit kamsi a navíc je mu ještě dáno na vědomí, že by jeho firma mohla přijít o kšefty a připravit se o těžké valuty ze socialistického Československa. (09.11.2021)