Neviditelný

Je asi trochu nepatřičné, když tě místo hlavních postav herecky, autenticitou, temperovaností a vytříbeností ztvárnění zdaleka nejvíc zaujme postava vedlejší a navíc charakterově nijak zvlášť zajímavá (zde rodinný lékař). Když pak ale v titulkách zjistíš, že ho hrál Zd. Štěpánek, tak je to jasný. Rovněž Hrušínský, který jen mlčí a blbě čumí, je podivuhodně přesvědčivý. Naopak z mluvy Tvrzníkové jsou až komicky jednoznačně znát 60. léta. Na rozdíl od o generaci pozdějšího Svobody, který Cyrila jako postavu velmi exponuje (což sice patří do jeho koncepce, která se ale moc nevyvedla) a ukazuje ho (pěknou kreací Čepkovou) jako vyšnými touhami a nízkými pudy zmítanou psychiku, tvůrci této starší adaptace celkem pochopili, že o osobu vyšinutého Cyrila samotného až tak nejde a náležitě ho koncipují spíš jako (budoucí) přízrak. Jinak z povšechného nicmocu celé tv hry vyniká několik silných momentů, zvláště ve vztahu mezi sábnoucím tchánem a arogantním zetěm, jehož dobový arogantní pokrokářský racionalismus je zřetelně položen jako téma. Racionalismus, jehož prospěchářský, byť nikoli nemravný kalkul je mstěn střetem s "šílenstvím". Ne, vlastním Švajcarovým hříchem skutečně není prospěchářství, nýbrž právě hovadství pokrokářského pragmatického kalkulismu. Ježto ale msta božstev či démonů opačných sil se kauzálně neděje jako reakce na jeho postoje a činy, nýbrž vychází z "prokletí domu Hajnů" (jak svým způsobem příhodně nazve svůj film Svoboda), jehož členové jsou k duševní chorobě predisponováni, je jasné, že se jedná o výsostně metafyzický proces střetu dvou antagonistických potestas. Připadá mi, že každá postava se svou charakteristikou musí mít v tomto dramatu svůj přesný význam (jasný je třeba u staré tety, kdežto výklad tchána bude komplikovanější). Je podivuhodné, že chaos je spojencem nedůtklivého konzervatismu, touhy po "zachování řádu světa": řád (jejž chtěl prolomit i Cyril!) se mstí chaosem, narušitel nemá proti vzpírajícím se silám zásvětí šanci. A Soňa - matka vykazuje nebezpečné podobnosti s Helgou knížete Sternenhocha. (07.12.2018)

"Odpusť prostředníku!" Pět minut. Pět minut. Nastoupí Hrušínský a serete maggi. Čepek měl co přebíjet. Soňa (u té člověk občas neví, jestli přehrává nebo to hraje výborně), tetička, služka. Vyborné postavy. Atmosféra se však nakonec vytratí a zůstává jen čistě psychologická stránka. Což mi přišlo trochu škoda. (23.04.2018)

Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. (22.06.2020)

TV film udělaný takřka na pětníku a za pětník , přesto má vysokou uměleckou hodnotu o kterou se zasloužil pan Bělka zpracováním a skvělým hereckým obsazením Cyril, který nepromluví ani slovo je monstrum, ze kterého mrazí. Chladní manipulátoři Hajnovi a prospěchářský Švajcar, chce předvádět hru na pravdu, je lhář a lže asi nejvíc sám sobě. Ke všemu zhoubnému se ještě přidávají patolízalské figurky v podobě doktora či měšťáků z provinčního městečka. V tomto nepřirozeném prostředí nelze se nezbláznit. Neviditelný se mi dostal pod kůži daleko víc než Prokletí domu Hajnů. (26.08.2020)

Tato verze byla v něčem lepší než "Prokletí domu Hajnů" z roku 1988, v něčem ale za touto novou adaptací slavného románu zaostávala. Atmosféra byla slabší i přes snahu hudebníků, která přece jenom nějaké ovoce přinesla, herecký výkon představitelky Soni byl taky slabší... Naopak Munzarovi ta role sedla výborně a Janžurová alias Katy byla o 100% lepší než ta ženská z "Prokletí". 60% (18.11.2013)