Popelka

Klasická černobílá Popelka, která u mě nemá na Tři oříšky ale i tak dávám 4 puntíky. Popelka Evy Hruškové je roztomilá a sympatická, Jiří Štědroň bohužel není tak charismatický, jak by měl princ být. Ale moc se mi líbil Jan Tříska (proč jeho neudělaly princem?) a macecha Dana Medřická. Písničky byli, až na ty Třískovi, trochu nudné. (18.11.2011)

Dle mého nejvíce zapomenutá a přehlížená pohádka. Zapomenutá tím, že o pár let byla natočená novější verze, dnes možná nejslavnější česká pohádka TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU, a každý si už vybaví především právě ji. A to se právě odrazilo i v tom, proč je zároveň přehlížená. Určitě za to může i fakt, že tato Popelka je černobílá, a tak moc děti neupoutá jako kdyby byla barevná. Dále je to především televizní pohádka, a to je na ní hodně poznat. Ačkoliv se jedná hned po ZLATOVLÁSCE o nejslavnější a nejlepší pohádku Vlasty Janečkové, naší přední režisérky televizních pohádek. Jenže když se natáčí jen na dvou místech, a to v interiérech, ve skromných podmínkách, tak se nemůže prostě rovnat s Vorlíčkovou verzí. Leda tak jen kostýmy jsou srovnatelné, možná i ještě bohatší. A podle mne je to i ten důvod, proč je tato Popelka kolikrát odsunuta v televizním programu hned na brzké ráno po šesté hodině ranní. Dalším pro nás Čechy je netypickým znakem Popelka coby blondýna. Sice v té nejslavnější verzi, kreslené od Walta Disneyho je právě blondýnou, tak podle mne se k Popelce více hodí bruneta, tak jak to bylo se Šafránkovou. Navíc blonďaté vlasy a až příliš mírumilovný výraz Evy Hruškové, dělají z této Popelky až moc líbeznou holčičku. Nepovedla se ani forma muzikálu. Především princ Jiří Štědroň je podle mne největším zklamáním. Štědroň je zpěvák, ale hrát prostě neumí. Na prince byl až příliš moc toporný. Jediné, co se mi na celé Popelce líbilo, byl zpívající Tříska s mandolínou. Ten mě opravdu překvapil. [6706. hodnocení, 147. komentář, 80%] (10.01.2019)

Černobílá verze této klasické pohádky naštěstí nepříliš často se vracející na naše televizní (vánoční) obrazovky. Konkrétně mám problém především s hlavní postavou, která před přeměnou i po přeměně v krásku vypadá stále stejně šedě a navíc skutečně strašně (rozuměj infantilně) zpívá, stejně jako se zoufale zamilovaným princem, jehož hraje zoufale necharismatický Jiří Štědroň. Všechno ostatní už by vlastně bylo docela v pořádku... (28.10.2009)

Moje nejoblíbenější verze pohádky o Popelce od naší přední pohádkářky Vlasty Janečkové. Ve vedlejších rolích excelují taková herecká esa jako Dana Medřická (macecha), Ladislav Pešek (král) či Svatopluk Beneš (rádce). Vypravěč Jan Tříska se představuje i jako zpěvák se zajímavým hlasem, který kouzelným a nenapodobitelným způsobem markýruje hru na loutnu. Ústřední dvojce lehce ťululoidní, ale pořád ještě dostatečně švarný princ a maličko dětinská Popelka, je silná hlavně v pěveckých číslech, méně již v hereckých. Čeho si však na této pohádce cením nejvíce je úžasná atmosférická hudba s lehkým barokním nádechem a šmrncem (použití hoboje i cembala) Angela Michajlova i vkusných písniček textaře Ivo Fišera. Kromě čestné výjimky pánů Svěráka s Uhlířem bohužel věc v českých pohádkách nepříliš častá. (08.01.2009)

Docela odlišné zpracování než je u Tří oříšků, kterou zná většina populace. Rozhodně je tahle verze smutnější a vážnější, což se mi velice líbilo. Je také víc muzikálovější i když melodie jsou celkem 4 a opakují se, ale písničky jsou to pěkné. Trochu zamrzí černobílé zpracování, protože tolik nevynikne krása jednotlivých šatů, ale co se dá dělat je to dost stará pohádka. Hodnocení: 85/100. (01.03.2015)