Old Boy

"Nemůžete najít správnou odpověď, když kladete špatné otázky." Já tedy asi ne, ale Oh Dae-su by mohl. S kladivem v ruce a nožem v zádech se totiž nekompromisně řítí za svou pomstou a je mu zcela jedno, že možná nemá dostatek informací. Jenže tak jednoduché to není. Je to spíše tradičně korejsky drsné, lehce překombinované a nabízející řešení, s jejichž strávením by mentalita středoevropana mohla mít jisté problémy. Stále si třeba myslím, že bych svou ruku za mrakodrap nevyměnil, ale o prsteníku levé ruky bych možná zauvažoval. Nějaké nabídky? (18.04.2016)

Tohle je skvělý, ale bacha abyste neočekávali moc, protože si myslím, že Old Boy je malinko přehodnocován, zvláště řeči o nějaké "pointě" (závěr je IHMO malinko blbost, ale ... ?) ... Ale i tak se dočkáte skvěle odehraného a krásně natočeného snímku, takže vřele doporučuji. A samozřejmě stojí za shlédnutí i vícero Parkových děl ! (14.06.2005)

Emocionálně naprosto studené jako obvykle, herci totálně hysteričtí (co měl znamenat ten psí konec, nedivím se, že se dotyčný smál), to co mělo pravděpodobně emociálně šokovat, bylo spíše směšné. Tolik vychvalovaný vizuál rovněž nijak převratný nebyl, před Parkem byla spousta větších kamerových koumáků. Jako obvykle nesmí chybět samoúčelné násilí, které je opět zbytečné a opět působí jako pěst na oko. Nějak zde nevidím tu vyjmečnost. A děj ? Jeden velký chaos a zmatek. Nakonec člověk neví kdo je kdo a co je co. Značně kravský a těžkopádný projekt. Zřejmě jsem to celé nepochopil. A nebo zde ani není co chápat a skutečně se jedná jen o obyčejný a dějově naprosto pomatený mix násilí a pomsty. Že by se hodnotilo tak vysoko za poněkud "exotický" nádech ? Ten jediný tu totiž nesporně je. Jedná se skutečně o něco neobvyklého. (07.06.2007)

O tom, že Asiaté jsou trochu… zvláštní (a to je ještě mírný výraz) jsem věděl už nějakou dobu. Ale až po zhlédnutí Old Boye jsem pochopil, jak moc jsou zvláštní. Tenhle film vám totiž dává po většinu jeho délky otázky (co se tam děje, proč se to tam děje) a pak, během deseti minut vás přesvědčí, že i to málo, co jste měli šanci pochytit, bylo špatně a převrátí vyznění filmu vzhůru nohama. A musím přiznat, čekal jsem cokoliv, ale tohle ne. A i když mě film donutil přemýšlet, tak stejně nemám ten správný pětihvězdičkový pocit. Takže slušných 80 % je tak akorát, ale už teď vím, že jednou si tuhle šílenost musím dát znovu. (13.03.2011)

Není nic blbějšího, než když člověk trefí pointu na začátku filmu (tím nemyslím "proč uvězněn", ale vztah hlavních hrdinů). Od vyřčení věty „Neznáme se?“ jsem měl bohužel jasno a finále mě tak nechalo chladným, protože ten nejsilnější trumf děje jsem již stihl vstřebat během filmu. To je nicméně čistě můj problém. Coby celek mi přišel Oldboy zbytečně emocionálně odtažitý, vizuál nadprůměrný, ale nijak výjimečný (měl jsem pocit, jako by se Park snažil skloubit Finchera s Leterrierem) a komplikovaná střihová skladba se mi zdála krapet samoúčelná (Joe Wright a Alejandro González Iñárritu jsou jednoznačně šikovnější v „matení“ dějovými střihy). Příběh je poměrně zajímavý (a líbí se mi pochybná moralita), nicméně jeho způsob podání mě neoslovil. Nemám problém s asijským stylem podání, Oldboy mě ale nestrhl. Zůstal jsem v jeho vesmíru nezúčastněným divákem. Jak řekl ďábelský Al Pacino ve snímku Ďáblův advokát „Je to šprýmař. Obdaří člověka instinkty. A co udělá pak? Čistě pro pobavení, jako na soukromé kosmické grotesce, stanoví pravidla, která je potlačují. Podívej se, ale nesahej. Sáhni si, ale neochutnej. Ochutnej, ale nepolykej.“ Přesně tak jsem se cítil při sledování Oldboye. (06.12.2008)