Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (360)
Na tejto chutovke som vyrastal a s bratom sme si to pustali na platni dokola a to nam stacilo iba audio. Az neskoro som mal moznost vzhliadut divadelnu hru a aj ostatne hry. Myslim, ze by sa mali vsetky tieto hry pustat aj dnesnej maledezi a to by bol velky krok. Ja osobne to detom pustim :D tototo je top od Járu Cimrmana:D ()
"Člen naší výpravy Varel Fryštenský silou sice nahradí několik tažných psů, ale nevím zda jeho duševní schopnosti stačí na náročný úkol polárníka. Zatím se chová, jako bychom jeli na odpolední výlet do Průhonic. Již od Náchoda se neustále ptá, kdy už tam budeme. Kdekomu z cestujících slíbil, že mu pošle z točny pohlednici a ze všechno nejvíc se těší, jak se v oblasti věčného sněhu zkoulujeme.", "Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…", "Tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…", "Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih!"......................moje hodnocení = 10 z 10. ()
O niečo slabšie ako Dlouhý, široký, bystrozraký. No ešte stále je to humor vinikajúci, ktorý musí zaujať každého. Len škoda, že sa nevyhnete zopár hluchým miestam, dokonca sa niektoré scény scény snažia silene vyzerať humorne. Zistil som tiež, že čeština mi tu robila naozaj problémy, a to si človek myslel, že s tím nidky problém mať nebude. 3,5* ()
Jak se nám tahle hra hodila při lyžařských zájezdech do Laponska! S trudomyslností věru nebyly problémy, a to jsme, prosím, neměli sebou míč...Stačilo patřičnou situaci okomentovat glosou "Pravdu má náčelník" nebo "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín" a bylo veselo. Součást moji cimrmanovské Top 5 (vedle Záskoku, Hospody na mítince, Vraždy v salonním kupé a Vizionáře). Oblíbené obsazení Dobytí pak Svěrák, Smoljak, Kašpar, Brukner. ()
Mám to někde mezi silnými čtyřmi a slabými pěti, ale nakonec zaokrouhlím nahoru, protože jsem se i přes ta slabší místa skvěle bavil po celou dobu. Jak jsem si po Švestce myslel, že Cimrmani buď nejsou zrovna pro mě, nebo jsou jen příliš přeceňovaní, tak tady jsem se naštěstí přesvědčil o opaku, protože zde byla hromada skvělých hlášek a dobrých nápadů a celkově si mě to skutečně dost získalo. Svých obav se sice asi ještě úplně nezbavím, to až za sebou budu mít víc jejich her, ale Dobytí severního pólu si mě u skutečně dost šplhlo. Akorát seminář mě zase bavil o trochu víc než samotná hra... Slabých 5* ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Závěrečné slovo o osudu výpravy (puštěné na nahrávce) namluvil Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
Reklama