Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jim Jarmusch od roku 1986 nakrúcal krátke čiernobiele filmy s jednoduchým dejom: dve či viac postáv v nich popíjajú kávu, fajčia a debatujú na rôzne témy. Hrajú ich známi, zväčša americkí herci a hudobníci, ktorí sa pred kamerou evidentne zabávajú a improvizujú. Najznámejší z filmov s Iggy Popom a Tomom Waitsom dokonca získal Zlatú palmu na MFF Cannes 1993. V roku 2003 sa ich režisér rozhodol doplniť šiestimi novinkami do celovečerného filmu. Len u Jarmuscha môžete vidieť ako sa herec Bill Murray baví s hiphoppermi GZA a RZA, či ako Jack a Meg z kapely White Stripes debatujú o vynálezoch Nikolu Teslu. Hoci je tento film v režisérovej tvorbe skôr výnimkou, nájdete v ňom niektoré jeho typické témy a režijné postupy. (STV)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (510)

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Šachovnice bez figurek. Black and white. Kafe a cigára jsou to jediné, na čem se sejdeme. Povídáme si spolu u jednoho stolu, každý jsme někde jinde. Ale kde? Všichni v jakési nepohodě. V jakémsi nepohodlí. Propasti a bariéry. Tak blízko, vzájemně na dosah. Tak nekonečně daleko. Gravitace a odpor. Shodný náboj odpuzuje. Neslyšíme se. Prozrazením pointy s Nikolou Teslou mě Jarmush naštval. Čím se teď mám chlubit? Tak třeba ty šachy. Po prvé: Výměna identity dvou polomagorů. (Jezdci – skok vždy na jinou barvu.) Po druhé: svářející se černá dvojčata, obtěžující bílý číšník a teorie o Elvisovi. (Černé věže; bílý pěšák uprostřed za nimi není v ohrožení a je tak chráněn i před střelcem; spor o bílého krále.) Po třetí: setkání dvou gigantů; nevědí, o čem mluvit; nevědí, „co tím mylslel“; „silná vůle“. (Králové smějí všemi směry, ale jen o jedno pole a nikdy k sobě.) Po čtvrté: dva staří „fucken“ makaróni ve sporu o kouření a němý junior s japonským hráchem. (Pěšáci: bok po boku, ale každý jen ve své dráze; silní ve vzájemné vazbě, slabí o samotě.) Po páté: „vyrobte si svůj vlastní stojan na motorku“; exkluzivní slečna a přiťáplý pikolík: jak rád by ulíval do jejího šálku; holá nemožnost; „this is not my lunch, ok?“ (Černý pěšák a bílá dáma; nebo je to věž? impozantnost, síla a daleký dosah, ale omezený výhled a záliba ve vyváženosti.) Po šesté: dva frankofonní černí kamarádi: „moc rád tě vidím“; dál není co říci; jestli máš problém, svěř se. (Dva černí střelci: vždy se míjejí, každý může jen po políčkách jedné barvy.) Po sedmé: sestřenice; pravděpodobně má každá tu druhou ráda, ale vzájemně ne; extrémní rozdíl v úrovni a v možnostech je nepřeklenutelný. (Bílá dáma tentokrát s bílým pěšákem; dáma může všemi směry a jakkoli daleko; pěšák jen o políčko dopředu; jeho vysněným cílem je dostat se na políčko poslední; a potom... obě postavy hraje táž žena). Po osmé: tak jo, Jack ukazuje Meg svůj aparát; její očekávání - nepochopena; jeho touha se předvést – nepochopen; nakonec přece jen spojení, výboj, ale po chvíli Jackův aparát zhasíná a on odchází (kuchtík: asi pojistka; Meg: snad byla jiskřiště moc daleko od sebe); uvídíme se zítra na bowlingu. (Bílá věž: pravoúhle; bílý střelec: úhlopříčně; do toho přiskočí a odskočí černý jezdec.) V této scéně s Teslovým transformátorem (který je, zpozorněte, založen na přemněně energie mezi dvěma cívkami) zaznělo (a bylo zdůrazněno) něco velmi důležitého: neuskutečněná idea „Země jako vodič akustické resonance“: to je to médium, které chybí; kafe a cigára jsou jen pokusem o nouzové polovodiče. Po deváté: cože? čaj? tak tedy fanynka bez tváře místo obsluhy; k věci: jasně, mohu tě milovat, neznámý příbuzný, jen ať se s tebou nemusím stýkat; jak v určitých situacích nemáme odvahu k prostému „ano-ano“, „ne-ne“; a jak je těžké říci „ne“, aby to znělo jako „ano“; a jak se může karta obrátit; takže: kdo to nakonec „už musí jít“? (Pěšák, který sotva opustil základní pozici s pěšákem, který dosáhl posledního pole; v průběhu hry se ale ukáže, že teprve stojí před ním, zatímco ten první na něj mezitím dokráčel a odbíhá.) Po desáté: pomalu mi to začíná docházet; čaj versus kafe, bylinky a canabis versus tabák; ono to jde postupně někam; ale kam? delirium; ale čí? přijde ghost? sotva, když tady jako strašidlo obchází krotitel duchů; dáme šachy? jsem velmi zvědav, co přinese poslední scénka. (Dva černí jezdci jako jasný protipól úvodních jezdců bílých, s explicitními odkazy; stojí na svých pozicích, vzájemně kryti před novým bílým jezdcem.) Po jedenácté: Návrat ke kafi (které ovšem za nic nestojí). A je to tady: Země jako vodič akustické resonance; zároveň však zbrojnice, o pauze dvě minuty před smrtí. Číšník byl nedávno nahrazen fanynkou, po níž přišel krotitel duchů; teď už jen uklízečka v pozadí vytírá podlahu. Ani jsme si nestihli nic říct. (Pat – král není v ohrožení, ale nelze nijak táhnout. Partie končí bez vítěze; na obou stranách remízy pachuť porážky. Jdu si dát šluka.) Rozličné poznámky: I. jeden z mála filmů, jehož součástí jsou závěrečné titulky. A ty z něj dělají velmi příjemnou záležitost „pro kámoše“. II. Snad je to tím, že jsem Evropan a ne Američan: ty kavárny mi většinou nijak útulné nepřipadaly a hlavně jsem cítil silný diskomfort z těch bezcharakterních šálků, z nichž se popíjelo. A ťukání kafem? Tak to jsem vůbec nežral... /// Komentáře: Radko, Ony. () (menej) (viac)

CheGuevara 

všetky recenzie používateľa

Krátké filmečky o ničem, které spojuje jenom chorobná touha po nikotinu a kofeinu. Skoro to působí jako zakázka tabákové společnosti pro několik studentů FAMU. A ono to jako studentský film doopravdy vypadá. Nechybí zápal pro věc, nemalé množství invence, svěží styl vyprávění, odvaha něco natočit jen tak pro sebe...a tak podobně. A on za tím stál Jim Jarmusch. Milé poklábosení. ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všetky recenzie používateľa

"Když už teď nekouřím, můžu si jednu dát. Protože už nekouřím." Jsem nekuřák, kafe nepiju a tak tohle evidentně není film pro mě. Nicméně mám celkem rád některé kousky pana Jarmusche a tak jsem v tom kofeinovém a nikotinovém opojení vydržel celý film, aby mi neunikla nějaká případná genialitka. Jenže tam buď nebyla nebo jsem ji přehlédl, což je možné, protože mě to moc nebavilo. ()

k212 

všetky recenzie používateľa

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. ()

arie 

všetky recenzie používateľa

Poviedkové snímky príliš nemusím a naplno to platilo aj v prípade tejto snímky. Sympatická zbierka niekoľkých krátkych príbehov, ktoré budú pre bežného komerčného diváka neprekonateľnou nudou. Všetci ostatní si môžu v Jarmuschovom filme nájsť svoju obľúbenú časť a to je vlastne hlavný problém tejto snímky. Všetky poviedky sa odohrávajú v kaviarni, ale vždy v iných lokáciách, kde sa stretávajú rôzne postavy, či už hudobného alebo filmového sveta a kecajú na rôzne témy. Niekedy sa zdá akoby sa jednotlivé poviedky na seba podobali alebo sa trefne dopĺňajú, ale prakticky nemajú žiadny hlbší význam. Proste len existujú vo svojom mikrosvete, neriešia žiadne významné ľudské problémy a ak sa aj dotknú ľudskej závislosti, či už na káve alebo cigaretách, vždy tak robia vtipnou formou. Jednotlivé poviedky sú však kvalitatívne dosť rozdielne. Tie kvalitnejšie sú zväčša tie, v ktorých sa vyskytuje nejaká celebrita. Či už to je poviedka s Iggym Poppom a Tomom Waitsom, Cate Blanchett, Alfredom Molinom a Stevom Cooganom alebo Billom Murrayom, ktorý si pokecal s chlapcami z Wu-Tang Clanu, tieto poviedky plnia svoj účel a sú tým najzaujímavejším, čo snímka prináša. Úvodná poviedka medzi Benignim a Stevenom Wrightom je až príliš krátka aby mohla diváka výraznejšie zaujať. Nuž, ale zvyšok je pomerne nevyrázný až nudný. Steve Buscemi sa objavuje asi v najhoršej poviedke celého filme, čo je dosť na škodu. Káva a cigarety sú proste nezávislým filmom, ktorý zaujme len nezávislých divákov, snímka niekoľkých skvelých momentov zabalená do nudného obalu, ktorý bude bežný divák odbalovať s dosť veľkou nechuťou. ()

Galéria (16)

Zaujímavosti (15)

  • Ve scénce Dvojčata, říká Steve Buscemi Elvisovu větu: "Jedinou věc, kterou pro mě negři můžou udělat je koupit si moji desku a vyčistit mi boty". Elvisova rodina popírá, že to někdy řekl, přestože se to velmi traduje. (Kulmon)
  • GZA vo filme nosí čiapku s nápisom Ghost Dog, je to narážka na Jarmuschovu predošlú snímku. (Theatis)
  • Kromě jedné se všechny scény odehrávají u stolů buď se šachovnicovým vzorem nebo se šachovnicovým ubrusem. (villon17)

Súvisiace novinky

Hvězdně obsazená zombie komedie

Hvězdně obsazená zombie komedie

15.07.2018

Jim Jarmusch rozhodně ví, jak na svůj příští počin přilákat pozornost. Režisér snímků Kafe a cigára nebo Mrtvý muž totiž čerstvě oznámil, že chystá novou zombie komedii, ve které se objeví ty… (viac)

Reklama

Reklama