Harvie Krumpet

Příběh Harvie Krumpeta, retardovaného smolaře, s nímž se osud příliš nemazlí. Již od útlého věku procházel útrapami a se svým Tourettovým syndromem byl všem pro smích. Postupně s ním prožíváme celý jeho těžký život, který je plný hořko sladkých momentů, tragikomických chvilek a faktů. V podání vypravěče Geoffrey Rushe nezapomenutelný zážitek. Samotnému je mi líto, že jsem tento roztomilý kraťas objevil až po zhlédnutí Mary a Max, pro něž mám jen slova chvály. Je vidět, že předlohou byl právě Harvie a tak už na mne tento neměl takový efekt. Jinak ovšem skvělá práce a oživení starých technik, pro něž, jak se zdá, v moderní kinematografii není místo. 80% (31.01.2015)

23 minut. Doopravdy spíš 20. Možná ještě o pár vteřin méně. Filmové haiku. Černé a šedé, zatažené a pošmourné. Jenže Harvie vždy najde nějaký důvod, proč to navzdory tomu všemu marastu nevzdat. Nemá to žádný jiný smysl, než ten, že život miluje. Našel v něm zalíbení do takové míry, která by hippies donutila k červenání. Tisíckrát opakované - život je krásný - v originálním, totálně plastickém podání. (22.11.2009)

Vkusne posobiva predohra k Mary a Maxovi plna PRELOMOVYCH zivotnych faktov, ktore je potrebne mat stale po ruke alebo zavesene na krku, kedze "Facts still exist even if they are ignored". Vyborny je aj Geoffrey Rush ako rozpravac. A na zaver este Fakt 914 "ALCOHOL can cause drunkenness and nudity. " - overene (04.10.2011)

Harvie je moje srdeční záležitost. Je neskutečný, kolik úžasných myšlenek je možné vyjádřit za necelou půlhodinu. Krásný příběh s krásnou animací a hudbou a to vše doplněno podle mě naprosto excelentním Geoffreym Rushem. Tohle se prostě musí vidět! "Some are born great. Some achieve greatness.Some have greatness thrust upon them...and then..there are others". (21.02.2012)

Zdá se, že ve světě Harveka Miloše Krumpetzkiho jste postižení buď psychicky, nebo mentálně, nebo obojí. A v divácký zkušenosti je celkem vzácný, aby vás na konci snímku hřálo, že hlavní hrdina zřejmě jednou umrzne k smrti nahej při čekání na falešný autobusový zastávce, s osudem podobným osudu jeho rodičů. Animace mi sice zrovna nesedla, ale celkem věrně dokreslovala svou zdánlivou bezútěšností ladění snímku. Cit pro detail a práce s obrazem je taky znát – nejpodařenější věc Harvieho života, jeho adoptovaná dcera, nosí červený šaty, který kontrastujou s okolnim vyblitym prostředím; Harvie má ve zvyku nablble se usmívat, když Geoffrey oznamuje ty nejdepresivnější skutečnosti a je tu i pár slovních hříček. Všechno to přispívá ke krátkýmu snímku, kterej se může zdát jako hořkosladkej, ale kterej je ve skutečnosti čistě hořkej, přesto je to ale zvláštní pachuť, kterou si člověk užije. Síla filmečku pak spočívá v tom, že jakýkoli pocity sympatie, lítosti nebo smutku jsou naprosto dobrovolný. (19.12.2014)