Taká zvláštna rodinka

Dílo, kterým Wes Anderson přesvědčil, že je v současné době nejosobitějším režisérem, který si může dovolit zaplnit svůj film infantilními, sobeckými hrdiny a lidé mu to budou žrát. A přitom jsou ty postavy životnější a příběh pravdivější než všechna ta slzopudná dramata, kterými nás zásobuje každý okolo. Neopětovaná láska, rakovina, rozvod, drogy, mrtvá manželka, zašlá sláva. Stále však neskonale zábavně namixované. (30.08.2010)

Tahle komedie je pro Frat Pack hodně netypická. Plejáda hereckých hvězd v čele s Genem Hackmanem se vyžívá hlavně ve spoustě vynikajících dialogů, založených na ironii a hodně černém humoru. Problém je v tom, že je to takový dost nenápadný humor, takže člověk musí při sledování filmu dávat pozor. A to nemusí každému vyhovovat. Mě to každopádně vyhovovalo hodně. Richie: "I wrote a suicide note." - Chas: "You did?" - Richie: "Yeah, right after I regained conciousness." - Chas: "Well what does it say? Is it dark?" - Richie: "Of course it's dark, it's a suicide note." - Chas:" Can I read it?" - Richie: "No." - Chas: "Well could you at least summarize it for us?" (31.03.2008)

když jsem ten film viděl prvně, mohlo mi být 13, nesnášel jsem ho. Když jsem ho viděl podruhé, notně starší a chápající, co je filmový styl, považoval jsem ho pořád za slabšího Andersona. Když jsem ho viděl potřetí, tak jsem mu takřka propadnul. Sice za nejlepšího Andersona pořád (zdaleka) považuju Život pod vodou, ale tohle už pro mě není jen polotovar před vrcholem. (11.12.2009)

(1001) Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé. (30.12.2020)

Odvyprávěno osobitým Wesovským stylem, ve kterém mi tentokrát chyběl náboj a rozehrání figurek zábavnějším způsobem. Drama o slepování rozpadající se rodiny plyne vlažným způsobem a nevýrazných pasáží se objevuje příliš. Když se zamyslím, pouze poslední patnáctiminutovka dokáže pracovat s jakoukoli emocí diváka. Tak trošku mi to připomínalo potulování ztracených herců a jen Gene Hackman působil v kranflecích. Rozhodně nedoporučuji milovníkům komedií......4/10 (26.01.2018)