Muž, který plakal

Působivé obrazy jsou nejsilnější stránkou tohoto filmu. A pak umění, příjemná klasická hudba, láska přesahující společenské konvence obvyklosti, zbabělé chování vypočítavosti lidských jedinců a etnické rozmanitosti, většinou zavrhovaných majoritní společností. Idealistické ve svém vykreslování národních různorodostí a ve svém dělení na ty dobré a správné a na ty s nečestným egocentrickým chováním. Židovská Ruska Suzie (Christina Ricci, jako malá Claudia Lander-Duke) ve své odysseovské cestě při hledání svého otce je zavedena nejprve v dětském věku do Anglie, aby se později přes Paříž dostala do vytoužené Ameriky a ke svému milovanému tatínkovi. Objevuje svět umění, svérázné společenství cikánského etnika, romantickou lásku, boj o holý život, zradu, i přátelství. Z dalších postav zaujmou ruská tanečnice Lola (Cate Blanchett), vynikající v umění ovládání mužů a stálostí kamarádství se Suzie i v těžkém čase, cikánský mladík Cesar (Johnny Depp), s artistickou schopností cirkusáka a pravá láska Suzie, italský operní zpěvák Dante Dominio (dobrý John Turturro), samolibý neurvalec upřímně přesvědčený o své výjimečnosti, Suzienin otec (Oleg Jankovskij), nalézající úspěch v Hollywoodu, Suzieniny angličtí pěstouni (Diana Hoddinott a Richard Albrecht), paní Goldstein (Miriam Karlin), židovská domácí v Paříži, či Felix Perlman (Harry Dean Stanton), vedoucí velkolepého představení. Působivé obrazy, utrpení, láska, boj o život, přátelství, a neustálé hledání. Života a jeho krás. (18.05.2012)

Překvapivý snímek, něco, co bych naprosto vůbec nečekala a fakt mě to mile překvapilo. Film je úplně jiný než ty, které znám. Najde se plno filmů, které jsou originální svým příběhem, další, které zaujmout, protože jsou tam použity zajímavé efekty nebo skvělé kamerové pasáže atd. Ale toto je něco naprosto jiného a dosud jsme se s ničím podobným nesetkala. A pokud přehlídnu toto zvláštní pojetí a zaměřím se na samotný příběh, tak nemám také slov, prostě nádherný dojemný příběh, který mě chytil za srdíčko. Jsou zde pasáže, které bych si představovala trošku jinak, které bych pozměnila, ale nejsem režisérka. Jsem pouze laik, který hodnotí podle dojmu, takže mnozí můžete moje hodnocení kritizovat, ale nemůžu si pomoci :) (14.08.2009)

Dneska to zní až neuvěřitelně, ale ještě než ho unesli Piráti a v každém druhém ne-li každém vycucal Burton, byl Depp hlavně charakterní herec, který účinkoval v lidských dramatech. Muž, který plakal není v žádném ohledu dobrým filmem. Sledujeme pohnuté osudy Suzie. Na pozadí příběhu dívky, která prakticky neměla nikdy svůj domov sledujeme nástup fašismu ve Francii. Deppova role je spíše menší. 40% (08.11.2018)

Otec odjede do ameriky, dcera odjede za nim, ale skonci v anglii, odskoci si do francie, potka cate blanchett, mihne se johnny depp, francii obsadi nemci, odjede konecne do ameriky, potka otce a zazpiva mu. Bohuzel ted uz nemate dalsi duvod se na tuto bezduchost divat. Protoze tady zadnou atmosferu nepotkate. (07.08.2008)

Hned od začátku mě tento film sebral. Od prvních tónů ústřední písně. Byla totiž má nejoblíbenější a vždy mám pocit, že se z toho rozřeseného tenoru i tklivých tónů zbortím v něco abstraktního a poddajného. Ještě nikdy jsem ji neslyšela ve filmu. Nevím, zda je to mým hudebním cítěním, ale jakmile do dramatu vložíte některé operní písně, určitě nešlápnete vedle. Tento film bych nazvala atmosferickým dramatem, u kterého se moc nenasmějete. Herci se mi líbili a Cate Blanchett jsem málem nepoznala díky jejímu hrubému ruskému přízvuku. Johnny Depp si střihl roli podobnou jako v Čokoládě a postava Johna Torturra mi nemohla nepřipomínat fantomovskou Carlottu :) *** 1/2 (25.12.2006)