Nebo

Pokud bych měl někdy v budoucnu stoupat do nebe vrtulníkem, jako kopilota bych vyžadoval Cate Blanchett. Touto osobní touhou se mi zcela objasňuje Filippův motiv k napomáhání zločinci. Neměli bychom se přílišně vrtat v pohnutkách Filippa nebo Philippy, tu bychom ani neměli ukvapeně házet do černého propadliště společnosti. V dnešní době je možné cokoli jak ve světě reálném, tak i filmovém. Proč si tedy nevychutnat krásu Toma Tykwera, kterou nám servíruje s lehkostí sobě vlastní? Nedávno jsem u snímku Single Man zmiňoval peříčko poletující nad současnou tvorbou. Nebe je sice o něco starší, ale toto přirovnání mi sedí i k němu. Pohladí vás po tváři, jestliže tedy netrpíte alergií na Tykwera... (24.07.2011)

Asi jsem cynik, ale na mě ta hlubokost citů a těžkopádná symbolika jako strom poznání nebo tunel působily spíš směšně, o nějakém fandění postavám nemůže být řeč a ten vrtulníkový úlet bylo to nejstupidnější, co se dalo vymyslet. Vypočítavá okázale rádobyumělecká sračka s tupými ksichty a stupidními řečmi. Co mi vadí nejvíc je ovšem to, jak se dnes zcela vytrácí (ve filmech je to jen špička ledovce) odpovědnost za vlastní jednání. Pokud omylem zabiju několik nevinných lidí, stačí si oholit hlavu a všechno je fajn, protože ukážu obecenstvu pokání? Přišlo mi to jako "pomodli se dvacetkrát otčenáš a bůh ti odpustí." Každý jako by mohl sledovat svůj vlastní cíl bez ohledu na následky. Ale nedomýšlet dopady svého jednání je tak strašně snadné. (21.12.2005)

Neveril som, že film charakterizovaný ako poetický thriller s romantickou zápletkou, ma tak strhne. Tykwer je jedným z najlepších súčasných európskych režisérov s veľmi citlivým výberom scenára. Jeho skromná a pritom tak úžasne nápaditá réžia robia z minimalistických zápletiek perfektne fungujúce príbehy. 'Heaven' je ukážkou režisérskej zručnosti a hereckého perfekcionizmu, pretože urobiť z tak banálnej zápletky tak fungujúci film, tomu sa povie umenie. 85%. (27.06.2009)

Závěrečný 2O-ti minutový sprint divákovo myslí byl naprosto dokonalý. Přirovnal bych ho k těm situacím, kdy přemýšlíte, zda-li to, co hodláte udělat, není kardinální blbost. Šoupete nohama: "Do háje, mám do toho jít po hlavě?". Skočíte. Možná to nevyjde podle vašich představ, ale zkusili jste to, a to je důležitý. Máte radost. Filippo a Philippa taky skočili. Do nebe. A já se při jejich činu fyzicky odhmotnil. Protože to ticho mě dorazilo. Tykwer je německý borec a jenom tak mezi řečí, našel jsem novou hvězdu, Giovanni Ribisiho! (15.11.2009)

Bonnie a Clyde naopak a to se všímvšudy. Všechno co hlavní postavy dělají v tomhle je skoro přesný opak toho, co dělali ti dva nechvalně proslulí zločinci, protože tohle není příběh o tom kolik se toho dá stihnout, když si člověk dělá co chce a jdou po něm policajti, ale o tom kolik se dá stihnout dobrého, když člověk už nemá kam utéct a musí se nějak vypořádat s tím, že zrovna v takovéhle situaci najde ten svůj kousek "nebe". Prostě je to napínavé a je to hrozně smutné ale zároveň to není ani trochu nějaká laciná ždímačka a divák musí dávat dobrý pozor, aby si všiml všech detailů ve tvářích a gestech a obrazech, aby poznal pořádně, co jsou hlavní hrdinové Nebe zač a přitom celou dobu doufal, že se v tom jejich příběhu něco změní k lepšímu, i když všichni prostě ví, že lepší je to jen v pohádkách. Prostě úplně strašná pecka to je a navíc je tam Giovanni Ribisi, kterej je super a Cate Blanchett, která je nejlepší a ti to dokázali zahrát, že to prostě dostane každýho a koho ne, tak ten tomu nerozumí. Taky tu bylo několik úplně úžasných scén, co prostě člověk musí vidět, protože z nějakého slovního popisování to prostě nevyzní tak dobře a tak,takže super. Sice jsem od Toma Tykwera zatím viděla jen Nebe a Parfém, ale je z obou filmů jasný, že je to prostě režisér jak řemen, co ví co točí a má cit pro postavy a děj a kulisy a všechno :). (09.08.2011)