Vlčí bouda

Dobrej námět a místy fakt hutná atmosféra podpořená tou správnou Kocábovou psycho hudbičkou je tu bohužel trochu podkopávána tou přehlídkou nesympatických, hysterických a uječených postav, který mi upřímně řečeno v průběhu filmu začali silně lézt na nervy. To si tam teda mimozemšťani vybrali opravdu reprezentativní vzorek... Ale Macháček výbornej, to zase jo. Škoda. Dobrá věc, ale čekal jsem trochu víc.65% (19.03.2020)

Nízký rozpočet z toho sálá na míle daleko, ale vše je nahrazeno duchaplným scénářem, vtipnými dialogy, trochou psychologie a je pěkné pozorovat, jak vlna nenávisti roste. Velmi se mi líbilo ozvučnení a nasvícení filmu, navíc zasadit děj do malé a zpustlé horské chatky je fajn, jednou už to vyšlo u filmu Věc, tak proč né tady. Trochu bych se hádal o tom, že to není horo spíše lehký dobrodružný thriler, ale budiž. Konec mě pěkně dostal s tou lanovkou, pochybuju, že sundané naušnice by sotva měly vliv na odlehčení.73% (02.06.2010)

Zopakovala som si film po možno dvadsiatich rokoch. Zážitok to zďaleka nebol taký intenzívny, ako si ho pamätám z puberty, no aj tak bolo zaujímavé, ako sa režisérka snažila rozohrať drámu po psychologickej stránke. Nie vždy jej to vyšlo, ale Vlčí bouda ešte stále má atmosféru. Dnes sa mi zdá oveľa prázdnejšia, no nezabudnem, ako ma pri tomto filme mrazilo, keď som ho videla vtedy dávno po prvýkrát. (05.06.2007)

Tenhle film Věry Chytilové se dá zařadit do několika žánrů, protože je tu od každého trochu a tak vznikl hustý koktejl ozdobený třemi třešínkami v podobě vedoucích v čele s Miroslavem Macháčkem. Paní Chytilová byla velmi schopná a specifická. To se jí musí nechat. Dokázala divákovi nasrvírovat hutnou a divnou atmosféru. Byl to takový hezký psychologický experiment, který krásně dotvářela Kocábova hudba, taky divná. Já jsem měla pocit, že se rodiče těch svých výpučků chtějí zbavit a nebo si to celé vykládám úplně jinak. Každopádně se děťátka měla něco naučit. (04.03.2015)

Na první pohled nezajímavý moralizující sci/fi horor na bázi lyžáku s účastníky coby nesympatickými variacemi na sněženky a machry. Až na to, že je to snad jediný film normalizační éry, který dokázal na plátna kin propašovat dokonalé zpodobnění totalitního režimu a společnosti v něm žijící. Ať už to bylo autorčiným záměrem nebo ne, především z první části to přímo čiší. A záměr "vedoucích": podřídit, atomizovat, profízlovat, se zaklínadlem "kolektiv" živit vzájemnou nedůvěru a nenávist. Demagogická manipulace (včetně hlasování) je zde stejně efektivní jako nenápadná. A jeden je tady (prý) navíc. Další rovina: vztahy jednotlivců, totiž naše neustálá tendence uzurpovat a neschopnost ohledu na druhého. Vedoucí tak mají pro svůj záměr předem usnadněnou práci. Třetí rovina, spočívající v motivu "nesmrtelných mimozemšťanů", kteří potřebují, aby byl vydán plod toho všeho - stačí jediný!, na druhé straně ale mají pravdu v charakteristice lidstva. Celé to sugeruje chasidský postoj, že pro osud kosmu záleží vždy na každém jediném konkrétním činu, postoji, člověku. Výběr charakterů účastníků kursu je nesmírně zajímavý a v kontextu Chytilové tvorby není nepodstatné, že jde teprve o dospívající mládež, takřka ještě děti. Děti v jejích filmech, byť zdánlivě okrajově, znamenají naději cesty ze všeobecného marasmu (jehož zdárné pokračovaní je však zajišťováno rodičovským terorem). Mladí herci působí spíše nesympatickým a neumětelským dojmem, ale jejich projev je dokonale dobově realistický. A jelikož je ceý film podobenstvím, nevyznívá jejich charakteristika pro společnost zrovna dobře. Škoda jen polopatistik a klišé, hlavně v úvodu (Kačerův výstup) a závěru ("lidské teplo" a kýčovité projevy při odhazování zátěže) a logické nepřesvědčivosti některých reakcí. Naopak skvělá je postupně houstnoucí hororová atmosféra na mrazivém podkladě, stejně jako finální pohled na ve vánici se kymácející lanovku plnou těch, kteří nakonec pochopili slovo kolektiv z té správné stránky. Ovšem "hororová atmosféra" jen pro diváka, případně těch několik, kteří vidí vedoucí válející se ve sněhu: na to je dost směšný pohled, ale to je právě to hororové - nenormálnost nahání hrůzu. Jinak jsou všichni v klidu, jen se čím dál víc nenávidí navzájem a až do poslední chvíle nechtějí vidět, že jsou na pokraji katastrofy. A že opravdu platí "jeden za všechny, všichni za jednoho". Za pozornost stojí podivná jména vedoucích: Táta (Velký Bratr, Rodná Strana, Vůdce), Dingo (hlídací pes, represivní aparát), Babeta (nevím, ale lascivní nádech jejího jména mi to hází někam k heslu "chléb a hry"). Mimochodem, dost by mě zajímalo, co se to vlastně stalo s Babetou po zahřátí, než z ní Táta udělal sněhuláka. (05.07.2011)