Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Možná za to může pětisetletá okupace osmanskou říší, která na Balkánský poloostrov implantovala své hodnoty, možná je to tím, že jsou jižní Slované mnohem více válečníky než my, každopádně se zdá, že jejich společnost je stále podstatně více patriarchální než ta naše. V tomto světle se komedie Mila Đukanoviće Muškarci z roku 1964 jeví jako velmi odvážná a novátorská. Její hlavní hrdina je prototypem balkánského macho muže, který ctí hodnoty svých předků. Sice již není výhradním živitelem rodiny a už vůbec ne válečníkem, který by si zasloužil svá privilegia, přesto po příchodu z práce vyžaduje od své pracující ženy stravu a klid, aby mohl v poloze ležmo nerušeně meditovat s novinami na prsou. Zatímco žena zajišťuje chod domácnosti čítající kromě ní a hýčkaného muže ještě jeho 4 potomky, on nabírá sílu na večerní posezení s přáteli. Zaběhaná rutina se naruší poté, co ve své blahosklonnosti svolí, že si pro domácnost najmou pomocnici. Poté, co se se ženou neshodnou na tom, co by měla pomocnice zajišťovat, se dopustí zásadní chyby. Nechá se vyprovokovat a souhlasí s tím, že převezme v domácnosti manželčinu úlohu. To má závažné důsledky nejen pro něj, ale také pro zbytek mužské populace v Jugoslávii... Muškarci jsou nekorektní, ale velmi zábavnou (a snad i trochu pravdivou) komedií zlehčující roli mužů v domácnosti... (dzira)

(viac)

Recenzie (1)

Reklama

Reklama