Dvořákovy klavírní kvartety

V době covidové epidemie se většina koncertních síní a divadel uzavřela. Proto se čtveřice mladých, nadaných hudebníků (Josef Špaček – housle, Jakub Fišer – viola, Tomáš Jamník – violoncello a Lukáš Vondráček – klavír) rozhodla natočit v komorním prostředí dva klavírní kvartety Antonína Dvořáka. Tento volný cyklus familiárně nazvali Domácí koncert u Pepy, čímž patrně mínili obydlí znamenitého houslisty... Klavírní kvartet D dur, op. 23, k jehož vytvoření potřeboval Dvořák pouhých osmnáct dnů, patří ke skupině děl vzniklých v první polovině roku 1875, v nichž se již naplno projevuje autorův vyhraněný kompoziční styl, mj. první řada Moravských dvojzpěvů. Jedná se zároveň o neobyčejně plodné období skladatelovy tvorby. Tento klavírní kvartet je posledním Dvořákovým dílem, v němž se autor pokusil o třívěté formální řešení tradičního sonátového cyklu: v poslední části spojuje scherzo s finální větou. Scherzo představuje hlavní téma v tříosminovém metru s quasi valčíkovým charakterem. Druhá věta je variační. Po uvedení tématu v jeho základní podobě jako by již skladatel předjímal pozdější Dumky... Klavírní kvartet Es dur, op. 87, je Dvořákovým druhým a zároveň i posledním dílem této nástrojové sestavy. Od předchozího Klavírního kvartetu D dur jej dělí čtrnáct let. Ke kompozici díla se Dvořák rozhodl až po dlouhém naléhání svého berlínského nakladatele Simrocka. Kvartet vznikl během letních měsíců 1889 na Dvořákově letním sídle ve Vysoké. K prvnímu doloženému provedení došlo 17. října následujícího roku ve Frankfurtu nad Mohanem. Tento klavírní kvartet je významným reprezentantem autorovy vrcholné zralosti a představuje jeden z nejprůkaznějších dokladů Dvořákovy mimořádné schopnosti naplňovat klasické formy novým, originálním obsahem. (Česká televize)