Hidamari Sketch

Za normálních okolností by se jednalo o vcelku milý, zábavný a asi průměrný, možná spíš lehce nadprůměrný slice of life o partě dívek, co chodí na uměleckou školu a bydlí na společné ubytovně. Ano, dívčiny jsou velmi sympatické a zdejší paní učitelka je doslova k sežrání praštěná, ovšem i tak to pořád není nic nového, co bych už někde jinde neviděl. To, co dělá z Hidamari Sketch unikátní a nezapomenutelnou podívanou je vizuální provedení. Jde totiž o slice of life od studia Shaft a pokud se kolem anime už nějaký ten pátek pohybujete, tak jste o tomhle studiu a o jejich práci s animací museli někde slyšet, zaregistrovat pojem „shaftismus“, případně na to někde narazit. A Hidamari Sketch je typickými shaftovskými výrazovými prostředky a stylem animace doslova narvaný a seriálu to dává opravdu jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru – ten seriál má zkrátka díky tomu velmi silnou osobnost, a tak vám v hlavě jen tak nezapadne. Nemusí se to sice každému líbit – to, jak seriál pracuje s detaily, jak pracuje s pozadími, barvami, dokonce i to, jak někdy vše vypadá strašně lacině a jindy zase strašně krásně a propracovaně, no a jindy si autoři zase do animovaného záběru prostě zakomponují reálné předměty… Zkrátka člověk může zírat, kroutit hlavou, nadávat na střih, který jako by si občas dělal, co chce, ale kreativitu a originalitu tomu prostě upřít nemůže. Navíc spousta těch záběrů dává smysl, já jako divák většinou chápu, proč je tady zrovna tenhle detail, proč v téhle scéně není skoro žádné pozadí… Nejspíš to bude tím, že už jsem viděl hodně anime, dokonce i docela dost anime od Shaftu a tak mi můj mozek tvrdí, že to prostě chápe a co víc, on si to užívá. Líbí se mi to, dokonce i ten styl vyprávění, který si epizodicky skáče mezi jednotlivými školními dny bez ladu a skladu a nějaké větší návaznosti, mi přišel jako skvělý nápad. Zkrátka z lehce nadprůměrného sympatického slice of life se zde díky výše zmíněným aspektům stalo něco skvělého, šíleného, zajímavého – já jsem si to solidně užil (i když je mi jasné, že tohle není seriál pro každého) minimálně na 8/10 a rád se pustím do další řady. (10.01.2024)

Druhá série Hidamari Sketch je stejně super jako ta první, možná ještě lepší, nebo minimálně mi přišlo, že jsem si jí o chloupek víc užíval. Je to krásné doplnění celé příběhové skládačky, dokonce jsou zde ukryté úplně první dva díly (chronologicky) seriálu, takže jsem si celý ten školní rok našich hlavních hrdinek konečně mohl opravdu přesně uspořádat. Přišlo mi zábavné, jak na sebe obě série unikátně navazují, jak je to celé rozházené a zároveň poskládané, takže zatímco první série končí (bez speciálních epizod) Vánocemi tak tahle druhá končí (opět bez speciálů) Novým rokem, který na zmíněné Vánoce přímo navazuje (plus to, jak začnou na konci epizody hrdinky zpívat opening z první řady, je doslova třešničkou na dortu). Zkrátka tím, že jsem první sérii viděl nedávno a pamatuji si jí, jsem si tu provázanost skvěle užíval a viděl různé spojitosti a detaily, které by mi jinak utekly. Postavy jsou pořád stejně roztomile praštěné, zábavné, milé… Příběhy stále baví, občas zahřejí u srdíčka, zkrátka jsem měl během sledování pořád velmi příjemný pocit doprovázený úsměvem a ze seriálu si tak udělal ideální Večerníček. Shaftismů tu dle mého tentokrát  trochu ubylo, přesto jde stále o zajímavou a vizuálně originální podívanou, navíc bych řekl, že animačně je tahle sezóna celkově o něco lepší. Zkrátka opět výborný zážitek. 8,3/10 (27.01.2024)

Pro obyvatele ubytovny Hidamari začal nový školní rok a spolu s ním nám do domu přibyly dvě nové spolubydlící Nori a Nazuna, dívenky sice roztomilé, ale na druhou stranu jsem očekával, že budou nové postavy o něco výraznější a zábavnější, i přesto jsem si je ale dokázal poměrně rychle oblíbit (= jsou fajn, ale mohly by být lepší). Není to ale jediná změna, která se nám v nové sezóně odehrála, došlo i na některé větší úpravy v rámci stylu vyprávění. Nevím, jestli se mi už seriál tak moc okoukal, nebo je tahle sezóna opravdu po vizuální stránce výrazně méně nápaditá, ale prostě mi přijde, že onoho "shaftismu" zde podstatně ubylo a třetí série tak pro mě působí mnohem víc tuctově a obyčejně. Zůstaly jen takové ty nejsilnější prvky, které byly i v předchozích sezónách, ale ubylo střihů, různých náhodných, ale vlastně zcela záměrných, záběrů a detailů. Stejně tak zde najednou máme příběh, jehož hlavní kostra je vyprávěná chronologicky, žádné skákání v rámci školního roku, tady jdeme hezky duben, květen, červen a červenec pouze s nějakými drobnými odbočkami, které jsou ale na hlavní příběhovou linii logicky navázané, například tím, že dívky v první polovině epizody zmíní něco, co loni dělaly a v druhé polovině epizody ono zmíněné máme ukázané. Je tato dějová chronologie pro Hidamairi Sketch lepší? No určitě je to přehlednější, ale opět mám dojem, jako by seriál ztratil kousek ze svého kouzla. Co je naštěstí pořád stejné, je humor, vtípky milé, roztomilé, originální, banální i komplexní, zkrátka tvůrci pořád ví jak, mě rozesmát, dostat do té správné nálady, abych si příběhy obyvatelek ubytovny Hidamari a jejich profesorů náležitě užil. Opět pro mě vše hodně táhne paní učitelka Jošinoja, která se mi snad nikdy neokouká, ale užívám si i energickou a žravou Mijako, baví mě i Hiro se Sae, jejich vzájemná chemie i to, jakou rodičovskou roli zde občas hrají, no a mám rád i Juno, baví mě sledovat, jak se jako charakter drobnými krůčky rozvíjí. Zkrátka i když mi tahle série přišla o něco slabší, i když mi připadá, že Hidamari Sketch zde ztratil část své osobnosti a nové dívenky to příliš nezachránily, i tak jde pořád o nadprůměrný slice of life a komedii. 7,5/10 (17.02.2024)

Tahle část, složená ze dvou speciálních epizod, byla zatím asi tím nejslabším, co jsem z Hidamari Sketch viděl. Může za to hlavně první díl, kde mě ani návštěva muzea, ani návštěva bazénu příliš nebavily, skoro nic mi tu nepřišlo vtipné a ani dívčiny nebyly tentokrát nijak extra roztomilé. Muzeum mě skoro až nudilo, bazén a zápletky kolem něj mi zase přišly až příliš tuctové a v rámci žánru ohrané. Samotný díl pro mě tak nakonec zachraňovalo až posledních pár minut se společným přespáním, a hlavně finální gag s obrázky spící Juno. Druhý speciál se už vydařil podstatně lépe. Pomohla tomu nejen má oblíbená paní učitelka Jošinoja, ale i paní domácí a fakt, že se podstatná část epizody zase točila kolem jídla, což je v tomhle seriálu vždy vděčné téma. Co ještě přidám? Přišlo mi, že se zde mírně změnil styl animace, barvy byly tentokrát takové o něco jasnější, než na co jsem zvyklý, kontury o něco ostřejší. Stejně tak hudba byla hlasitější, než jak jsem zvyklý, nebo mi možná jen tentokrát příliš neseděla u některých scén, a tak jsem jí víc vnímal. Také se objevilo první zapojení 3D animace v celé sérii a jak už to tak s 3D u anime bývá (i vzhledem k tomu, že jsme v roce 2011), nevypadalo to vůbec hezky. Zkrátka ta některá umělecká díla, sochy a skulptury z muzea, které se autoři rozhodli v 3D vymodelovat i bubliny v druhém díle byly jak pěst na oko.  Co teď s tím? Sice mám děvčátka z ubytovny Hidamari rád a druhý speciál byl v podstatě stejně zábavný a milý jako díly v předchozí sérii, ale ten první speciál si víc jak průměrnou, maximálně mírně nadprůměrnou známku nezaslouží (max. 5,5/10)… Opět jsem na hraně silných 3* a slaboučkých 4*, ale jakožto fanoušek slice of life a roztomilých holčin co dělají roztomilé věci, se asi přikloním k té lepší variantě, i když u toho skřípu zuby… 6,5/10 (20.02.2024)

Tuhle sezónu Hidamari Sketch jsem si opravdu užil, nejspíš stejně tak dobře jako řadu první, v některých částech, hlavně díly uprostřed, možná i o trošku víc. Co zde bylo tou přidanou hodnotou, proč to najednou začalo tak hezky fungovat? Jde hlavně o to, že celý seriál se pomalu blíží ke konci, a tak se do toho veselého světa Hidamari ubytovny přidaly i lehké tóny melancholie. Začala se řešit některá důležitá témata, jako třeba co dál s životem po škole a jak to bude s tím nezapomenutelným kamarádstvím, které zde dívky našli. A hlavně díky tomu, že jsem s děvčátky strávil poslední tři měsíce, a tedy mi docela přirostly k srdci, pro mě ta lehká melancholie opravdu fungovala. Zároveň jsem ale měl v té prostřední části dojem, že autoři chtějí dát do kontrastu i co nejvíc té zábavy, jako by se mi snažili říct: „Pojďme si tuhle poslední velkou část před finále náležitě užít!“. Díky tomu mi ty vtipy tentokrát přišli možná o něco zábavnější, některé zápletky, jako třeba školní festival, jsem si užil o dost víc, než když se mu seriál věnoval v jedné z předchozích sérií – zkrátka v jednu chvíli jsem přemýšlel o známce nejvyšší, jak moc mě seriál na jednu stranu bavil a zároveň dokázal sem tam i hezky dojmout. Nakonec na to ale nedojde, poslední dva díly (takže Vánoce a Nový Rok) totiž byly v rámci celé série víceméně průměrné, myslím, že se z nich dalo dostat mnohem víc a oproti zbytku sezóny na mě nijak extra emocionálně nezapůsobily, a to i navzdory faktu, že poslední díl má opravdu výbornou doprovodnou hudbu. Takže ve výsledku si ode mě Honeycomb odnese jen 8,4/10 a jdu si pro kapesníčky a pak na velké finále… (09.03.2024)

Velmi hezké zakončení celého seriálu, hlavně tedy ten opravdu poslední díl. Sice jsem čekal, že to pro mě bude emocionálně větší overkill (na rozdíl od Juno jsem nakonec kapesníčky nepotřeboval), ale i tak jsem si to užil, opět hlavně ten opravdu poslední díl, který byl chytře obohacený o flashback o tom, jak se obě naše maturantky vlastně poprvé potkaly. Něco končí, něco začíná, příběh Sae a Hiro na ubytovně Hidamari se dopsal, a to jestli se z Juno stane zodpovědná třeťačka co bude vzorem pro ostatní, nebo jestli chudák Mijako teď nepojde hlady, když jí nebude mít kdo vařit, se už asi nedozvím. Byl to každopádně velmi sympatický seriál, na který jsem se začal dívat hlavně proto, jak moc unikátní byl po animační stránce díky práci studia Shaft a skončil mírně dojatý a plný příběhů šestice dívek, na které si doufám snad někdy vzpomenu, kdyby ne, tak by to asi byla škoda. Konec, zvonec a 8/10. (09.03.2024)