Reklama

Reklama

El techo de cristal

  • USA Glass Ceiling (neoficiálny názov)

Obsahy(1)

V tomto španělském thrilleru hraje krásná Carmen Sevilla Martu, obyvatelku malého bytu v domě, kde panují špatné sousedské vztahy. Její manžel (Fernando Cebrian) záhy odcestuje pryč spolu s mužem její sexy sousedky (Patty Shepherd) a začnou problémy s podivínským majitelem domu (Dean Selmier), který si obě ženy neustále fotí. Pokud se tedy nemotá kolem svých psů a prasat. Marta je zneklidněna, když slyší z bytu své sousedky zvuky těžkých kroků. Má snad žena tajného milence? Nebo její manžel ve skutečnosti nikam neodjel? Rozuzlením této záhady ovšem Martiny problémy teprve začnou. (Karlos80)

(viac)

Recenzie (2)

Karlos80 

všetky recenzie používateľa

Španělský režisér Eloy De La Iglesia je mezi hororovými fandy patrně nejvíce znám "Video nasties" filmem "Cannibal Man" nebo coverem kultovní klasiky "A Clockwork Orange", "Murder in a Blue World". "Glass Ceiling" z roku '71, je docela ucházející obskurní psycho-paranoický thriller o osamělé ženě v domácnosti Martě (její manžel tráví většinu času na služebních cestách), která trpí doslova chorobnými představami že z bytu nad ní u sousedky Julie (Patty Shepard), jsou pozdě v noci slyšet mužské kroky, a to i přes fakt, že v bytě by oficiálně žádný muž být neměl, protože manžel Julie je rovněž stále na cestách. Carmen Sevilla (Marta) nevěří své sousedce, která trvá na svém tvrzení, že jde o jejího manžela, který se právě vrátil s obchodní cesty, a začne si myslet že má buď milence a nebo že ho zabila. Tím vším to ještě zdaleka nekončí a podivnosti a nejasnosti přibývají. Jestliže "Cannibal Man" byl znám přes svou přesvědčivou ponurou venkovskou atmosféru se všemi typickými Iglesiovými znaky (například dobytek jako prasata, krávy, nebo ošumtělé cihlové budovy, voyerismus, celkově špinavé prostředí, apod), tak divák a fanoušek režiséra, jistě ihned poznal že ty stejné znaky se našly i tady. Film má podle mě velmi dobrý scénář (spiknutí je ale slabší a občas se pohybuje na tenkém ledě), děj filmu a vůbec jeho tempo je nezvykle pomalé a napětí se tu divákovi bohužel zas až tolik nedostává (určitě zklamání), každopádně atmosféra s menšími snovými prvky, je občas docela zajímavá, je tu i dobrá hudební složka, která přispívá alespoň občas k nějakému tomu napětí a emocím postav (které jsou všechny docela přesvědčivé, hlavně u dvou hlavních hereček), ale na druhou stranu není tu zas tolik násilí, špinavosti, ani krve, jako třeba v již zmíněném "Nasty" filmu nebo v hororu "No One Heard the Scream", což mě osobně i jako fandovi gore, tentokrát ani tolik nevadilo. "Glass Ceiling" s menšími prvky gialla (giallo to ale není!) se mi tedy docela líbil a rád bych viděl i "No One Heard the Scream, které podle fotek se jeví docela gore". ()

Reklama

Reklama