Revízori

Asi jsem tam těch analogií a symbolů chtěl najít mnohem víc, než jich tam bylo a skoro jsem si zapomněl užívat film. No dobře, žumpa společnosti, peklo plné zkrachovalých existencí a do toho hodná medvědice, ale co s tím dál? Proč zrovna revizoři? Měla jejich úloha nějaký zvláštní smysl oproti těm opilcům, chuligánům, pasákům a děvkám? Nebo to byla jen ničím neopodstatněná záminka pro konflikt a akci (která mimochodem není nijak třeskutá a už vůbec ne svižná)? Proč to rozdělení na skupinky, proč nové uniformy...? Že vnitřním běsům je třeba se podívat do očí a postavit se jim, se přece dalo vyjádřit mnohem rafinovaněji. Na prosté historky z podsvětí tam je zase málo šťavnatého materiálu. Za nápad, atmosféru a vizuální/hudební stránku ale nelze jít pod 3. (28.10.2009)

Režisér ve filmu vytvořil zajímavý svět, říše metra. Svět sám pro sebe. Temná kouzlo tohoto světa je navíc dobarveno hypnotickou hudbou. Na druhou stranu je však metro největší devizou i nevýhodou filmu. Přeci jen jsou kulisy betonových tunelů nedostatečné, aby udrželi pozornost 140 minut. Zábavnost filmu časem stagnuje a film se dostáva do rozhraní mezi komedií a dramatem. Na konec jsem se opravdu těšil. Režisér je ale rozhodně talent a jsem zvědavý na jeho další produkci. (20.11.2006)

Tri alebo štyri hviezdy? Kontroll je ideovo i dejovo pomerne jednoduchý film s nepríliš vyrovnaným tempom, ktorý privádza na scénu čiernobielych hlavných hrdinov, ich bizarných parťákov a temnú hrozbu k tomu. Ale nakoniec dávam 5* za atmosféru budapeštianskeho metra, narkoleptika Mukiho, divokú krásku Szofi, rozhovory u podnikového psychológa a samozrejme hlavného klaďasa. Bulcsú je sympatický a charizmatický rytier, typicky komiksový hrdina s vnútornými problémami, ktoré vyriešil po svojom. No keď si prejde svojím peklom či očistcom a pocíti, že jeho služba skončila, je mu dovolené odísť do neba v sprievode anjela... :-) (12.08.2010)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Nimród Antal určite vyrstal na Blade Runneroch a Votrelcoch, ktorých atmosféru dokázal naroubovať do Maďarského koľajového undergroundu (kde lietaju sovy). Formálne sú spomínané dva filmy strihnuté ešte aj Trainspottingom (partička lúzrov, výborná hudba), čo vo výsledku tvorí veľmi lákávé kombo. Žiaľ od polovice a hlavne k záveru sa začne improvizovať (alebo experimentovať) a film tlačí na filozofickú rovinu, na ktorú som nebol vôbec naladený. Každopádne na Dunaji nám vyrástol nečakaný skvost a keď sa budem niekedy túlať po Budapešti určite to nebude metrom. (17.09.2005)