Chlapci a chlapi

Jak moc realistický je tento seriál nedokážu, kvůli svému věku a nezkušenostem s komunistickou vojenskou službou, posoudit. Přesto se mi líbí a je na něm trocha nostalgie z doby, která je dávno pryč, mnoho mladých hereckých tváří hned vedle těch zkušených, kteří se zde objevují opravdu po desítkách. Martin Zounar si touto rolí získal jistě mnoho diváků, včetně mě. Většina postav je trefně zahraných a nechybí ani jistý nádech snahy kritizovat nedokonalosti, které v armádě byly. Nebo alespoň mě to tak přijde a nějakou propagandu v tom vážně nevidím. (30.03.2008)

Vojenská služba v 80tých letech se vším všudy aneb stovky let stará tradice pro každého mladého hocha, je už jen a jen na plátně. Taktéž i plačící matky na Hlavním nádraží, ale také veškeré těžkosti vojenské služby, které jsou zde krásně naivně znázorněny, v postupně se rozvíjejících individuálních příbězích. Zmíněná naivita celého seriálu mě prostě baví, snaha vychovávat, směšná politická angažovanost, která na tuto mládež popíjející coca-colu už stejně nemohla zabírat, naivní podivování se nad početím děcka i nekompromisní způsob natáčení. Vypadá to, jako by se všechno točilo na jednu dobrou. Ovšem je zde také skutečný obraz toho, co k vojně patřilo, a jestliže je to jediný seriál z podobného prostředí, které si dnešní mládež umí asi stěží představit, chce to přece jen dost zamhouřit oči. V dnešním pojetí by byl seriál ještě směšnější. Tohle mám prostě rád a nedám na to dopustit. Líbí se mi scénář i celkový, umělý projev herců, nebo spíše v tomto případě dabérů, kteří zde převážně hrají. I když to někomu může připadat primitivní, hlavní síla tohoto seriálu je v neuvěřitelné přirozenosti. (06.11.2011)

Těžko hodnotit. Z dnešního pohledu odpad, ale kdo seriál viděl za komouše a vyrůstal na něm jako já, tak musí dát víc. Navíc, když se jedna z postav jmenuje Ctibor Voříšek a říkají mu Kyslík, tak na základce na mě spolužáci, ale dokonce i učitelé a učitelky volali : " Kyslík! K tabuli! " Jmenuji se totiž taky Ctibor a tenkrát ten seriál sledovala snad celá naše republika a druhý den po uvedení v televizi jsme si vždycky říkali zážitky z uplynulýho dílu. Holt já jsem si to schytával nejvíc, ale aspoň byla sranda, pamatuju si, že mě nejvíc sralo, když " filmovej " Ctibor zkončil v posteli s knihovnicí, tak na mě pak holky volali, že : Kyslík, tak ty už máš babu?? Ha ha, Kyslík už má babu..." No každopádně se mě to drželo dost dlouho...Jinak je seriál hrozná kravina, plná otřesných kýčovitých dialogů, hrozných hereckých výkonů, ale tak nějak mě stále i po těch létech baví sledovat. Rozhodně se podívám radši na něj, něž na trapárny typu Redakce a podobných žumpoidních výchrchlů... (11.04.2011)

Tenhle seriál si zaslouží maličko delší pojednání. Co se týče scénáře, režie, hudby a hereckých výkonů, bylo by to bez debaty na odpad. Tak proč potom tři hvězdičky? Protože je to tak mile blbé, že se na to musím koukat znovu a znovu.... Asi jsem divnej, ale jak jsem v končícím socialismu prožil prakticky celé dětství, mám pro tyhle výtvory slabost. Pro mladší generaci je to navíc dobrá sonda do tehdejší kultury, mluvy, sociálních vztahů a institucí (namátkou, kolik lidí pod 18 dokáže dešifrovat zkratky ČSLA, ÚVKSČ, OPBH?) (07.04.2008)

Seriál z doby mého dětství. Propagandu jsem tehdy fakt nevnímala. Aby jo, když v té době byla povinná branná výchova a v plynovejch maskách, pláštěnkách a s igelitovejma pytlíkama na rukou a nohou jsme se skládali "patama k výbuchu". Jako relax jsme tedy na základce v souvislosti s tímto seriálem spíš řešili, jestli je větší hit písnička od Bartošové nebo ta od Penka. Teď po letech se na to ráda kouknu, sice to žádné veledílo není, ale odpad taky ne. Už kvůli Kyslíkovi a Gulášovi, ukázkové šikaně a legrační Spartakiádě (taky jsem tam musela cvičit :-)) Mááá dalekááá... (16.01.2016)