Detské hry

Je to chvilkama dost krutý a de fakto je to i dost pravdivý. Dá se to brát jako metafora života. Protože celý život spolu lidi hrají hry. Na začátku, v dětství, jsou ty hry ještě docela nevinný, ale jak stárneme, začínají být krutější a krutější. Všecko, celý život je vlastně jenom hra o to, co si kdo ke komu může dovolit, aniž by ho ten druhý zastavil a přiznal, že mu to vadí. (27.01.2013)

Musím povedať, že toto bolo celkom sklamanie. Ústrednej hereckej dvojici nemám čo vytknúť, Marion aj Guillaume sú super.. ale ten príbeh bol celý nejaký postavený na hlavu. A síce záver bol aký bol, nepomohol už ničomu. A to, že Ameliu nemožno nahradiť, je každému jasné. Aspoň tie rôzne verzie La Vie En Rose boli príjemné na počúvanie :) (06.09.2013)

Tento príbeh,a hlavne spracovanie je senzačné. Nechcem zabudnúť na tú strhujúcu scénu keď Julien uniká pred políciou a hlavou mu prebleskujú všetky veci, ktoré nestoja za nič v porovnaní so vzrušením, ktoré mu prináša Sofia. Milujem tú sekvenciu filmu. Čo mohlo byť o niečo pestrejšie, to je hudba, variácií La vie en rose sme si užili až až, ale ja si prosím viac (viac inakosti, menej ružovosti? :) ). Na konci sa film vracia do začiatku - ponecháva diváckym dušiam miesto pre interpretácie spôsobom, ktorý obchádza pátos či klišé. Koniec postáv v betóne je symbolický a predstavuje "game over" a nový začiatok. Julien a Sofia prestali vymýšľať. Nevadí. Moja interpretácia. Pretože je niečo nepopierateľné na vlastný ch koncoch a od Thelmy a Louise ja príležitosť "posledného slova" neprehliadam. Thelma s Louise, tie vás v tom vyškolia, aspoň ja to budem vždy tvrdiť. (10.01.2010)

Romantickou komedií bych to moc nenazvala, spíš šíleným dramatem :-) Frantíci se rádi vyžívají ve "snovém" a "odlehčeném" podání děje viz. "Amélie z Montmartru", který se jednou osvědčil, ale teď už je to jen repetice, která nezaujme. Nápad je super - dětská hra, která je morbidně vyhrocená do krajnosti a táhne se od základní školy až do dospělého života a oba hrdinové nechtějí udělat ani krok stranou.. Guillaume Canet je snad jedinej pohlednej franzouz, kteýho znám (objevil se i v USA filmech - novější "Last Night" nebo stará dobrá "Pláž").. Marion Cotillard je vážně skvělej hereckej talent, kterej se jen tak nevidí - s každým filmem si jí užívám víc a víc :-) Námět super, herci dobří jen to chtělo možná víc rozpitvat, co se týče emocí a vzájemného vztahu - takhle to vyznělo spíš jako groteska :-) (30.09.2013)

Film se do první půle tváří jako pozitivně laděná hra, která se velmi vlažně zostřuje do jiného rozměru, herního rozměru, který dokáže plně pochopit pouze dětský svět. Příběh o dvou 'dospělých dětech', kterým jedna taková hra poskytla tak trochu jiný způsob života a jeho vnímání. Příběh o dvou lidech, pro které se stala hra součástí života. Života, ve kterém jsou dětské hry neoddělitelnou složkou. Kde jsou striktní, dospělé zákony pouhou nabídkou, ba nepodstatným detailem. Jenže dětský svět, kde jsou pravidla pro smích, je neslučitelný s tím dospělým, proto se to dřív či později musí vymknout kontrole. Někdy komicky někdy tragicky. Ústřední dvojice, na níž film položil základy, svou ležérností dopluje až do samotného závěru, který tragikomicky končí v reálu nikdy nekončící hru. (Sázka na Canet-Cotillard zvedá moje hodnocení z průměru na 4*) (13.05.2010)