Nechoď klopať na dvere

Sice dost jednoduchej, ale příjemnej, hezky barevnej film. Vadilo mi jen, že v některých situacích se postavy chovaly debilně. To, že hlavnímu hrdinovi jebne a rozhodne se prchnout uprostřed natáčení svýho novýho filmu napravovat průsery, který dokázal vyprodukovat během svýho nespoutanýho řádění v minulosti, by ještě šlo. To, že cestou ničí svoje kreditky a zahazuje mobily už mě trochu vytáčí a vrcholem bylo setkání s jeho synem, kterej chytne amok a začne lítat po městě jako magor, z okna svýho bytu vyhází veškerej jeho obsah včetně gauče, na kterým pak střídavě přímo na silnici vegetujou skoro všechny hlavní postavy filmu a ještě na tatínka startuje se zaťatejma pěstičkama... no úlet. Já s tím teda nemám zkušenost, ale kdybych ve dvaceti jako poloviční sirotek zjistil, že můj fotřík žije (což se mu matka vlastně snažila v minulosti říct, ale nějak jí moc neposlouchal) a vyhledal mě, choval bych se trochu jinak, aspoň teda myslím. (22.09.2010)

" Je samotár, čo stratil lásku svoju. Teraz spomienky mu krvou kolujú. Aj keď sa pred ním schováva, na dosah ju má. Samotár prišiel o lásku svoju, že samotár je si zavinil sám. Láska nie je ani vojna ani hra. Má tiene na duši, ako ich zaplašiť netuší. Že tak skončil, zavinil si sám ". Prvé sekundy príbehu ubehli a hneď som vedel, že pozerám na Wimove dielo. Kamera, hudba a muž utekajúci pustatinou pred...a hľadajúci....( pustatina je podľa mňa paralela na Ježišových 40 dní v púšti, kde opovrhol lákadlám tohoto sveta a vybral si " iné " hodnoty ). Príbeh o mužovi, čo napravil to, čo napraviť mal. " Stále som na teba myslela, pozerala staré fotky... jazdila som ti prstom po tvári, skúmala tvoje ruky pod lupou, hľadala žily, kĺby. Nejaké vodítko. Pozerala na seba do zrkadla, premýšľala. Hľadala aspoň zášklb oka, vrásku okolo pier. Čokoľvek, aby som to nechala. Na nič som neprišla. Vždy to zostalo na pol ukryté. A teraz si tu priamo pred mnou...Jeden z mojich naj filmových zážitkov. ALE KLOBÚK VÁM NEDÁM. MÁM HO UŽ TRIDSAŤ ROKOV. (28.01.2010)

Po technické stránce dosti vymazlená záležitost držící si po celou dobu dobrou atmosféru. Bohužel scénář postrádá více hmotnější logiky a tak snímek v nemlčících částech poměrně ztrácí. Vzhledem k "poselství" filmu je jeho stopáž mírně přetažená (spousta scén plných mlčení, které přestože jsou účelné, dávají divákovi pocit zbytečnosti). Svojí nevyvážeností se jedná vlastně o průměrný snímek, který diváka nechá v nejasném rozpoložení. Já osobně jsem se nechal unášet na vlnách myšlenek a příjemně podivném vystupování Sarah Polley. 70% (12.12.2011)

Filmový herec a bývalá hvězda Howard (Sam Shepard – také autor scénáře) uteče z ničeho nic z právě natáčeného westernu, mimochodem stylově na koni, protože má svého života až po krk. Dozví se že kdysi před lety zřejmě usouložil dítě a tak se ho vydá hledat. A taky sám sebe. Zápletka filmu je jednoduchá a vzhledem k tomu, že film trvá dvě hodiny, málo výživná. Občas se ve filmu vyskytují hluchá místa. Ale jinak je film typickou ukázkou americké nezávislé scény. Celkem slušně odvedená práce. (25.01.2010)

Ani v Nechoď klepat na dveře Wenders neopouští svůj režisérský „trademark“: tempo příběhu plyne pozvolna, stejně jako život na americkém maloměstě, postavy jsou psychologicky výborně prokreslené a režisér klade důraz na řadu detailů, které působivost celku umocňují. Ani dvouhodinová stopáž není na překážku, jen po divákovi vyžaduje více trpělivosti, než kdyby sledoval bezmyšlenkovitou popcornovku. (20.03.2006)