Zmeškaný hovor

První čistý horror známého japonského úchyláka Takashi Miikeho, jenž vykrádá Ringu a Phone a ani se za to nestydí. Liší se od nich snad jen tím, že dlouhovlasá babice není při hrátkách s oběťmi dlouho vidět, což divákovi vynahradí při scéně v televizním studiu při natáčení duchařské reality show, kdy si nepěkně pohraje s nebohou dívkou postiženou smrtící kletbou. Ano, kletbou.. To dostanete hlasovou zprávu od vašeho vystrašeného já z doby, která nastane za dva dny a za ty dva dny ve stejný čas se nestačíte divit. Zajímavé, ale nic nového pod sluncem. Opět duch několikrát zaútočí, pak se rozjede pátrání po jeho původu a kořenů jeho počínání, aby film vyústil do matoucího finiše. Natočeno je to stylově čistě, ale bez jakékoliv větší dávky emocí. Kdo by tu čekal nějaké typické Miikeho nechutnosti, bude zajisté zklamán. Kdo však má rád duchařiny a překousne neoriginalitu filmu, bude s OMC spokojen. Pro někoho tuctová duchařina, pro mě nadprůměr balancující mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Za tu scénu v tv studiu dávám čtyři hvězdy. Ale je to jen o fous. (23.08.2005)

S asijskými horory mám jeden zásadní problém – všechny ty ťamany nerozeznám jednoho od druhého. Tenhle film má pro mě tu základní devizu, že jsou dokonce i pro mě rozlišitelní. Kostýmní výtvarníci a maskéři to vzali pevně do rukou a tak tu máme jednu postavu v kožené bundě, druhou jako odpornou máničku, třetí s metrosexuálním melírkem. Právě to, že nebudu muset přemýšlet kdo je kdo a mohu se soustředit na film, je předpoklad udržení mé pozornosti. A toto bylo celkem dobré, i když to svým způsobem byla opět další varianta Kruhu, tentokrát ve formě hrůzných telefonních hovorů, předpovídajících volanému účastníkovi smrt. Nicméně vše zachraňuje šikula Takeshi a jeho opravdu vypečené nápady a lekačky. Při scéně z televizního studia mi už vážně povolovaly svěrače, takže ač otřepané, přesto lehce nadprůměr. (20.11.2011)

I když je japonská duchařina značkou značně vypelíchanou, tak zrovna toto nabízí docela dost. S odhlídnutím od jakýchkoliv paralel, dyť tady jde přece o strašení, narovinu uznávám kvality tohoto hororu, protože tak plíživou a skladnou potvoru jen tak nenajdete. Je to oldschool své doby se zrcadlící, ale já jsem s tímto bububu spokojený. Kvalitativně srovnatelné s Kruhem a Nenávistí. 80% (03.08.2015)

Takový ten horor typu "neurazí, nenadchne". Má to zajímavé chvíle, nejlepší byla asi ta exorcistická show, ta působila nejvíc hororově z toho všeho, co tu bylo. Ona první polovina není špatná, bohužel ta druhá už mě spíš nudila a čím blíže konci, tím více tam bylo klišé a to mi docela vadilo. Navíc tam ty hororové scény vůbec nefungovaly, třeba ta v té nemocnici, ta mě hrozně nudila. Ono zkrácení by tomuhle filmu dost pomohlo, skoro dvě hodiny jsou fakt moc, 85 by podle mě stačilo. Ale je zajímavý, že osobně se mi víc líbil ten americký remake, než originál. Tohle taky není špatný, za podívání to stojí, ale nic nového to v sobě nemá a ten remake mě prostě sedl víc a držel mě v napětí, tady to napětí bylo málokdy. 3* (14.04.2019)

Samara se naučila používat mobil aneb inspiracemi slavnějších duchařin protkaný horor v režii originálního režiséra Takashi Miikeho. Ano, koncepčně příliš neodlišitelný od všech těch Kruhů a Nenávistí, nicméně právě díky režisérově rukopisu a zajímavém, nicméně fantasmagoricky překombinovaném ději pořád velmi slušný horor. Hlavně, když (marně) hledáte strach za Atlantikem. (14.09.2009)