Partička B. D.

Když jsem se dozvěděl, že se jedná o snímek kde bude hrát šest herců Boba Dylana opravdu mě zajímalo jak to chce režisér zrealizovat. Nápad to je vskutku zajímavý a režisér film pojal opravdu zajímavým způsobem. Je zde šest herců, které předvádějí různé dekády tohoto legendárního zpěváka. Je zde černošksý kluk, který prezentuje Dylanovo mladí a pak tu máme několik dalších herců (včetně Cate Blanchett), kteří nám předvádějí jeho bouřlivý život plný drog a životních krizí. Režisér dostal k ruce výborné herce a celý film natočel opravdu zručně avšak pro "normálního" diváka velice složitě. Film se odehrává na přeskáčku a divák se v něm může velice snadno ztratit. Já osobně se nepovažuji za odborníka na Dylanův život a ve chvíli kdy se ve filmu objeví postava Richarda Gerea jsem se začal docela nudit a jeho postavu jsem nepochopil. Kvůli tomu jsem začal na chvíli uvažovat o nižším hodnocení ale režisérův přístup k natáčení tohoto experimentálního díla, skvělé herecké výkony a výborné Dylanovi písně, které vyvrcholí mojí oblíbenou "Like a rolling stones" mě přesvědčili o tom, že se jedná o vyjímečný a hodně povedený film. (03.10.2008)

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

Film má veľmi veľmi zaujímavé herecké obsadenie, preto som sa na I'm Not There tešil. Ale musím sa priznať, že som čakal niečo iné. Podľa môjho názoru to mohol Todd Haynes natočiť aj trošku lepšie. Bolo tam dosť veľa okamihov, pri ktorých som sa nudil. Možno ma film neoslovil a nudil preto, lebo život, hudba a aj celkovo osoba Boba Dylana mi nie je veľmi blízka. Tri hviezdičky sú u mňa vážne len za to herecké obsadenie. (09.12.2008)

Tušila jsem, že tento film nebude dobrá volba. Varováním měly být moje dvě předchozí neblahé zkušenosti s Toddem Haynesem a taky dost lhostejný postoj k tvorbě i osobě Boba Dylana. Naopak lákadlem se stala přítomnost mých hereckých oblíbenců a netradiční ztvárnění jedné osoby šesti protagonisty, navíc značně odlišnými, z nichž jeden Dylan je dokonce žena. Výsledkem byl totální chaos v mé hlavě, který jsem se průběžně snažila rovnat a třídit, místy jsem už už jásala, že vím, která bije, ale vzápětí mě události vrhly zpět do chaosu a blažené nevědomosti. Z toho plyne, že pokud bych chtěla porozumět a film si užít, nebylo by to zadarmo. Asi bych si musela pustit pár cédéček, přečíst nějakou tu životopisnou knihu a poshánět tak půl tuctu filmů, na které se zde odkazuje. (01.03.2009)

Hned na začátku bych chtěl říct, že tohle není film pro každého. Ocení ho hlavně příznivci Boba Dylana (díkybohu, že jsem jeden z nich). Je to rozhodně originálně natočené, často jsem se však v ději (jestli se tak dá nazvat) ztrácel, možná mělo být nějak jednodušeji podané vystupování těch 5-6 herců, kteří měli hrát Dylana v různých životních obdobích. Rozhodně to však není špatný film, jen to chce se do něj ponořit, přemýšlet nad ním, nad charakterem všech postav...Některé ze situací však byly geniální - viz.povídání s Ginsbergem z jedoucího auta:) U mě by to bylo za 3*, hudba film však staví o stupínek výše. P.S. Osobně dám ale vždy radši přednost No Direction Home od Scorseseho...;) (16.01.2008)