Animatrix: Přijímací zkouška

Fantastický sled psychedelických vizuálních hrátek tvořících působivé vyprávění obrazem o konvertování stroje na stranu lidí. Ačkoliv je vizuální forma dělaná hlavně pro nádhernou diváckou podívanou, není zcela samoúčelná, neboť platí, že pro stroj je každá realita virtuální (a naopak), a tudíž je třeba mu při jeho rozhodování předložit ten atraktivnější svět. Stroj v záplavě vjemů vnímá nejvíce ústřední postavu - slečnu a začne pociťovat šanci na souznění, což dělá jeho zklamání ještě více hořké, když zjistí, že i ona "svobodná" volba byla jen sofistikovaná manipulace... 9/10 (13.11.2009)

Naprosto famózní vyprávění téměř jen a pouze pomocí obrazu. Virtuálněreálná část o přesvědčování umělé mysli o několikarozměrnosti vlastních myšlenek a činů a nabídce svobodné volby žádá plnou soustředěnost diváka a jeho vlastní zapojení do vyprávění příběhu. Tennto příběh je třeba vyprávět si společně s tvůrci a ne si jej nechat naservírovat. Pro mě jednoznačně nejlepší povídka animatrixu. (09.08.2006)

Pribeh, ktory nam predklada uplne novy pohlad na svet matrixu. Zlozity, hlboky, nie jednoduchy na porozumenie, no o to viac priestoru ponuka na rozmyslanie. Bohuzial nemam rad animaciu, ktora takto okato kombinuje kreslenu a 3D grafiku ( velmi podobny problem ma film Karas) a nech to pasuje k obsahu sebeviac, cisto rucna animacia by mi tu sedela omnoho viac. To ma odradzuje, aby som si snimok pustil znova. (8/10) (04.05.2008)

Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% (31.08.2006)

Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) (03.05.2011)