Animatrix: Přijímací zkouška

Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% (31.08.2006)

Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) (03.05.2011)

Podle mně asi nejslabší díl Animatrixu, i když určitými faktory velmi zajimavý. Například tím, že stroje se stávají obětí toho samého, co už tak dlouho dělají lidem.. Ale na můj vkus, samotná dlouhatánská sekvence v tom "matrixu" byla opravdu příliš hardcore.. Sice zajimavé nápady, plno barviček jak na tripu, ale pro epileptiky rozhodně nebezpečné jak Speed Racer, a po chvíli nudící. Vše ale naštěstí zachranuje skvělý závěr, který se nese v duchu beznaděje celého Animatrixu a je důstojnou tečkou za tou hodinou a půl strávenou v tak děsivé budoucnosti.. (22.01.2011)

Povídka jako z AniAntiMatrixu, neboli jak se vnímání mezi realitami transformuje. Po vizuální stránce je Matriculated tak zdařilý, že se mi nejednou asociovala Alenka v říši divů, čili celkový nádech obrazového vyprávění je rozhodně na 100%. Ostatně to je také důvod, proč mám tuhle povídku tak rád, že totiž nemluví ale uchvacuje, poutá, hypnotizuje a především, že dává prostor imaginaci diváka a nechává ho mnohé domýšlet. (14.02.2006)

Fantastický sled psychedelických vizuálních hrátek tvořících působivé vyprávění obrazem o konvertování stroje na stranu lidí. Ačkoliv je vizuální forma dělaná hlavně pro nádhernou diváckou podívanou, není zcela samoúčelná, neboť platí, že pro stroj je každá realita virtuální (a naopak), a tudíž je třeba mu při jeho rozhodování předložit ten atraktivnější svět. Stroj v záplavě vjemů vnímá nejvíce ústřední postavu - slečnu a začne pociťovat šanci na souznění, což dělá jeho zklamání ještě více hořké, když zjistí, že i ona "svobodná" volba byla jen sofistikovaná manipulace... 9/10 (13.11.2009)