Herečka tisíciletí

Vzpomínání na jeden život mladé slečny Chiyoko, která stále čekala. Čekala tak dlouho, až promarnila život, ale milovala až do posledního dechu. Krásná pocta starým filmům a návrat do jejího mládí skrz vyprávění jedné staré a slavné herečky. Dostává se vzpomínkami znovu před kameru a i její velký fanoušek. Noří se do toho tak intenzivně, že se smaže rozdíl mezi realitou a vzpomínkou. Prožívají to znovu až do hořkého konce. Moc se mi líbila iluze filmové kamery v některých scénách a hlas staré verze Chiyoko (tuším Miyoko Shôji) - doslova se ten hlas mazlil s mými ušisky. Režisér klenotu, Perfect Blue, se nezapře a i tento jeho počin je silný a smutný zážitek. (15.10.2013)

Dechberoucí romance, jejímž symbolem je klíč. Originální kaleidoskop, v němž se realita prolíná s bezpočtem filmových životů ... kde je čistá láska živená věčnou touhou, která se znovu a znovu probouzí s každou další rolí - spolu s nadějí, která (jak známo) nikdy neumírá ... a jejím osudem je hledání. (21.11.2018)

Nejraděj bych pro popis tohohle filmu použil slova jako "sentimentální" nebo "melodrama," jenže oboje zní jako něco, co vlastně není příliš lichotivé, tak to ale není, výsledek je totiž minimálně hodně dobrý - technicky i příběhem. [_Na tomto místě je výčet několika nedobrých věcí ve filmu_], ale na druhou stranu [_Na tomto místě je výčet několika dobrých věcí ve filmu_] a blablablabla, prostě je to fajn film, který má na konci skvostnou koláž přítomných filmů (jedná se z velké části o film složený z filmů, které titulní herečka natočila. Je to zábavnější, než to zní). (09.02.2014)

Doopravdy "tak trochu jiná anime". Pokud jste již viděli "Perfect Blue", neměli byste být během filmu některými proměnami zaskočeni (vyprávění o minulosti téměř plynule přejde do scény z hereččina filmu, ovšem pořád se vypráví její minulost). "Žánr" bych shrnul jako hořkosladký, pátrání po nešťastné lásce je odlehčováno postavami reportéra a kameramana. Ovšem konec jsem rovněž obrečel. (30.11.2003)

Zapoměl jsem, že šílenec Kon natočil tu psychárnu Perfect Blue, a tak jsem byl připraven pouze na romantické drama. Určitě v budoucnu někoho přiměju, aby se na to se mnou podíval a pak se budu celou dobu bavit nechápajícím výrazem, který se mi tak často objevoval na tváři. Jinými slovy, pokud se budete dívat poprvé, určitě ne v pozdní hodinu ve stavu unavenosti. Příběh je krásný a nadšení stařenky a reportéra tak roztomilé, že nejde mít z filmu špatný dojem. Docela by mě zajímalo, jestli je někdo, komu by se nelíbila Hirasawova hudba. Samostatně je asi neposlouchatelná, ale takovou šťávu ve filmu má máloco. (28.03.2009)