Temná hvězda

Ještě než se John Carpenter proslavil jako hororový mistr, natočil tuto nepříliš povedenou sci-fi komedii parodující Kubrickovu "Vesmírnou odyseu". Pár scén bylo poměrně vtipných a povedených ale celkově film působí až příliš lacině a nepovedeně. Prvním celovečerákem se bohužel Carpenter moc nevytáhl. (10.10.2009)

Carpenterovy začátky byly jsou zábavná věc. Čtveřice kosmonautů, co všichni vypadaj jak hippies, cestuje vesmírem a vybouchává planety. Vše se zvrtne v okamžiku, kdy se osvobodí lodní maskot ufoun (míč s kachníma nohama) a začne volně pobíhat po lodi. Některý hlášky jsou dobrý, jiný méně, ale rozhodně jsem se bavil. (11.01.2007)

Jedno z těch zvláštních a laciných sci-fi, kterých v druhé polovině minulého století vznikalo mraky. Tenhle je zajímavý pouze jménem John Carpenter, nicméně ani to nepomáhá snímek vytáhnout z nudného dna. Temná hvězda postrádá cokoliv, co by člověka mohlo i těch krátkých 83 minut zabavit. Humoru zde příliš nenajdete, ucelený děj jakbysmet a napětí už vůbec ne. Nezbývá než sledovat nezáživné životní příhody posádky jedné lodi daleko ve vesmíru, což posádce leze na mozek. Bohužel však ona naznačovaná šílenost posádky vůbec nevyužívá svého potenciálu a sympatické herecké obsazení tak nemá příliš prostoru. Jedna hvězda za závěr s bombou a obědovou scénu. Holt ani velký Carpenter nebyl filmovým géniem od počátků. (15.07.2021)

(Komentář obsahuje spoilery.) Nekonečná nuda mezihvězdné prázdnoty. Vesmírná loď s několika kosmonauty už prakticky nemá spojení se Zemí ani šanci se na ni někdy vrátit, nemá však ani konečný cíl, kterého by měla dosáhnout. Její jedinou prací je putovat ze systému do systému a vyhledávat / ničit nevyhovující planety. Tolik moci a přitom tak málo uspokojení! Stačí zaměřit, dát příkaz bombě k vysunutí, zkontrolovat čas odpálení a výbuchu, uvolnit bombu a už jen pozorovat ohromnou explozi. Vše je otázkou několika minut. I tak jde ale o jediný alespoň malý záblesk zábavy, který nekonečně pustý vesmír nabízí. Talby celé dny nevylézá z průhledného kokpitu, v němž sedí, obklopen hvězdami a mlhovinami, které pozoruje a přemýšlí o „zářících Fénixových asteroidech, které putují vesmírem a vracejí se každých 12,3 bilionů let“. Doolittle sní pro změnu o své dávné pozemské vášni – surfování – a rád by měl s sebou alespoň ono surfovací prkno. Nic víc. Pokud kosmonauti žijí „půlživotem“ obrazně, smrtelně zraněný a toho času zmražený (ex)velitel Powell jím „žije“ doslova – probouzen je jen v kritických situacích (tolik jsem toho tady zapomněl... tolik). Zbytek posádky tvoří bizarní (a zákeřný) mimozemšťan vypadající jako nafukovací hopík s pařátky a do jisté míry autonomní, ovšem příkazů poslušný systém umělé inteligence. Vše se opakuje už dlouhá léta; kosmonauti se holí, ač se nemají před kým předvádět, jedí stále stejné instantní „cosi“, jedna bomba za druhou poslušně opouští útroby lodě, aby svou smrtí alespoň na chvíli vzrušila otupělé kosmonauty, rutinně se řeší drobné potíže jako průlet asteroidově-magnetickou bouří... Ale právě při jednom takovém je loď poškozena a věci se dávají do pohybu. Závěrečných dvacet minut představuje jedno z nejúžasnějších filmových vyústění, s nimiž jsem se setkal. Bomba si uvědomí relativitu všeho a že jediné, nač se může spolehnout, je ona sama jako myslící Já. O všem ostatním nemůže říct s jistotou zhola nic. Jsou kolem skutečně nějaké planety, nějaký účel? Po vzoru Kirillova (není-li Boha, pak je veškerá vůle moje a já jsem povinen svobodnou vůli projevit) se sama stává Bohem a činí nejzásadnější rozhodnutí, které její svobodnou vůli manifestuje. Je to gesto částečně nihilistické, ale zároveň hrdé – je to konec, ale konec zvolený, nikoliv nadiktovaný někým jiným (posádkou lodi) pro jeho vlastní cíle. Bomba mohutně zazáří a zaniká. Tento osud je nakonec příznačný pro všechny členy posádky, kteří si uchovali alespoň zbytky snů; Talby odlétá s Fénixovými asteroidy na zároveň kratinkou i nekonečnou pouť vesmírem, Doolittle se na ulomené traverze jako na surfovacím prkně řítí vstříc atmosféře blízké planety. Dlouhá, apatická existence se končí zábleskem štěstí; stálo to za to. (01.10.2006)

Jo, jo - na tento film od Johna Carpentera som pocul samu chvalu a musim teda ist proti prudu /praktizujem to len nerad a v najnevyhnutnejsich pripadoch/. Preco teda nespievam ody na tento film? Za a/ ta lodka vyzera ako pozliepana z kartonov a kadejakej lepenky a vobec nevyzera strasidelne, ba dokonca ani realne. Za b/ mimozemstan vyzera ako lopta s nohami a vidno, ze je umely. Za c/strasidelnej atmosfery tu takmer vobec niet. Za d/nuda dostala neprirodzene vela priestoru a divak bude casto zivat a film dokonca pretacat. Za e/debutom nedavam vysoke hodnotenia, lebo reziser sa len hlada, no a Carpenter odviedol za kamerou teda mizernu robotu. Z plusov by som spomenul snad len scenar Dana O´Bannona /roku 1985 natocil a aj hral vo filme Return of the Living Dead/. Mno, to by bolo odo mna asi tak vsetko, snimok ma nudil, DVD by som nechcel ani zadarmo a nevidim dovod vratit sa k filmu. 35 % (14.02.2015)